Auta ze Smíchova nezmizela!
„Ze Smíchova zmizely tisíce aut“, hlásá titulek článku k otevření tunelu Mrázovka uveřejněný v pražské příloze MF Dnes 27.9.2004. Opak je však pravdou, ode dne otevření tunelu bude Smíchovem projíždět tisíce aut denně navíc než před jeho otevřením a tento počet se bude v budoucnu dále postupně zvyšovat až do naplnění dopravní kapacity nových komunikací na samou hranici průjezdnosti. Ano, v úseku jednoho kilometru zmizely automobily doposud popojíždějící ulicí Radlickou či Plzeňskou pod zem, nezmizely však znečišťující látky, které jsou z vypouštěny z tunelu do ovzduší. Auta nezmizela ani z výjezdu či vjezdu do tunelu a z celého systému přístupových komunikací. Automobily sice nyní jezdí plynuleji a s menším měrným objemem znečištění na ujetý kilometr, bude jich ale stále více a i plynulá jízda může časem vzít za své.
Praha je městem s rychle rostoucí životní úrovní. Pro čím dál více Pražanů rozhodnutí mezi využitím městské hromadné dopravy a osobního automobilu není volbou finančně ekonomickou, ale především otázkou ekonomiky času. Použití automobilu při přesunu z bodu A do bodu B zvítězí, jestliže je časově efektivnější nebo alespoň stejné v porovnání s MHD, v řadě případů jsou mnozí z nás pro své pohodlí dokonce ochotni akceptovat i cestu automobilem oproti MHD časově podstatně delší. Každá nová kapacitní komunikace a každé nové kapacitní parkoviště, jaké nabízejí např. nově budovaná komerční centra, tak nutně postupně zvyšuje počet těch, kdo volí individuální osobní dopravu před městskou. Tuto zkušenost udělala velká západoevropská i severoamerická města a musí být známa i Ústavu dopravního inženýrství, který se modelováním dopravních intenzit zabývá. Právě toto bude případ Smíchova, kam nová parkoviště v rozsáhlých komerčních centrech spolu s novými kapacitními komunikacemi přivedou další desetitisíce aut, která možná jen zpočátku budou Smíchovem projíždět plynuleji. Výrazně se zde nakonec zvýší znečištění ovzduší, které se již nyní u oxidů dusíku, oxidu uhelnatého a suspendovaných prachových částic pohybuje v Praze na hranici hygienický norem a v posledních letech právě v souvislosti s automobilovou dopravou opět stoupá.
Stejný osud pravděpodobně čeká městské části Prahy 6 a Prahy 7, bude-li dobudováno tunelové pokračování od vyústění Strahovské tunelu přes Špejchar, Stromovku až na Pelc-Tyrolku. I zde postupně dojde k naplnění dopravní kapacity a opětnému zahlcení přístupových komunikací. To může být dobře ilustrováno při pohledu na vývoj intenzity dopravy v Praze v letech 1990-2003. Zde došlo k pěti až desetinásobnému zvýšení u do provozu nově uváděných kapacit pražského okruhu a pouze 1,5-2násobnému zvýšení kapacit u komunikací, které byly v provozu delší donu již před rokem 1990 jako např. Wilsonova nebo Evropská.
Je naprosto korektní, pokud další desetimiliardové dopravní investice do systému městského okruhu a přístupových radiál zadlužující město až na samou hranici únosnosti budou realizovány na základě rozhodnutí demokraticky zvolených orgánů města. Je nesporné, že tyto komunikace přinesou podstatně větší komfort Pražanům - automobilistům a mnozí z nás je proto vítají. Veřejnost však musí být pravdivě informována a akceptovat nevyhnutelnou skutečnost, že tyto nové dopravní tepny ke kvalitě životního prostředí v Praze nepřispějí, naopak ho mohou ve střednědobém a dlouhodobém horizontu výrazně zhoršit až ohrozit! Pokud na druhou stranu bude kvalita životního prostředí ve Praze většinově vnímána silněji než komfort pro individuální automobilovou dopravu, je nezbytné, aby připravovaná dopravní řešení byla přehodnocena jak z hlediska dopravních kapacit a dopadů na životní prostředí, tak z hlediska jejich finanční náročnosti. Vzhledem ke stupni přípravy těchto staveb pro tuto revizi již nezbývá mnoho času!
Jiří Witzany, předseda Klubu ED v ZHMP
9.10.2004