Jiří Witzany: Demokratický nebo
mafiánský kapitalismus?
(Hospodářské
noviny) Politický střet mezi těmito dvěma společenskými zřízeními je u nás
veden od poloviny devadesátých let. Často je však přehlušen a překřičen různýni
falešnými mobilizacemi, tu proti socialismu, jindy za národní zájmy. A právě o
tomto střetu jsou i nadcházející pražské komunální volby ...
Zdroj: Hospodářské noviny
Datum vydání: 8.10.2002
Autor: Jiří Witzany
Rubrika: Názory a komentáře
Strana: 11
Demokratický kapitalismus není vykonstruovaným pojmem,
ale klasickým označením pro společenské zřízení respektujícím soukromé
vlastnictví a podnikání, kde však navrch má demokraticky zvolená veřejná moc,
která stanovuje pravidla hry, vynucuje je a zajišťuje tak svobodu a rovná
pravidla hry pro podnikatele i občany. Mafiánský kapitalismus se oproti tomu vyznačuje
tím, že veřejná moc je kontrolována neprůhlednými ekonomicko-politickými
skupinami, které omezují nebo znemožňují konkurenci a zabraňují tak rovné a
svobodné politické nebo tržní soutěži. Jeho atributy jsou korupce,
klientelismus, vysoká míra hospodářské kriminality atd.
Žádná společnost se nenachází v ideálním demokratickém
kapitalismu nebo v totálním kapitalismu mafiánském. Jde však o to, kterému pólu
je blíž. A právě o tom je politický střet, který je u nás veden od poloviny
devadesátých let a který je veden i v těchto volbách. S tím úzce souvisí i
střet o Evropu, resp. národní zájmy. Národovectví a nacionalismus nahrává
zakonzervování prvků kapitalismu mafiánského, evropská integrace jej naopak
ohrožuje.
Existuje totiž mnoho důvodů pro obavu, že Česko se
nacházelo a nachází blíže kapitalismu mafiánskému. Podle policie vydělaly mafie
v Česku např. loni více než 400 miliard korun, tedy bezmála pětinu domácího
produktu.
Významná část z této astronomické sumy pochází z
tunelování, privatizačních, bankovních či úvěrových obchodů. Jestliže tyto
mafie věnují třeba jenom zanedbatelných 0,25 procenta svých výnosů na korupci
veřejné správy, policie, soudů, politiků a stran, představuje to více než
miliardu ročně, částku jistě dostatečně vysokou k dosažení kýženého výsledku.
Nepochybujme o tom, že si jsou návratnosti takové investice vědomy.
Žádnou domácí politickou stranu nelze jistě označit za
ideálního reprezentanta demokratického nebo na druhé straně mafiánského
kapitalismu. Jde o konkrétní lidi, kteří tu či onu stranu procedurálně
ovládají. Přesto tou hlavní stranou odpovídající za budování našeho raného
kapitalismu devadesátých let je Klausova ODS.
Tato skutečnost ji hluboko personálně poznamenává a činí
z ní ekonomicko-politickou strukturu nejméně odolnou proti vlivu
mafiánsko-kapitalistických struktur. Přesto, že v ODS lze najít řadu poctivých
a důvěryhodných politiků, není možné se nechat zmást pouhým vystrčením několika
z nich do popředí. Je otázkou, zda taková politická struktura je vůbec
reformovatelná a zda jediným řešením není budování struktury nové, na zelené
louce s novými lidmi a s politiky, kteří se v minulosti osvědčili.
Tento projekt se však ukazuje těžší, než by se mohlo
zdát. Nelze říct, že by v něm uspěla Unie svobody, totálně selhal nadějný
projekt Čtyřkoalice i Cesta změny. Uvidíme, zda to dokáže někdo jiný.
Autor je pražským zastupitelem za evropské
demokraty