Derivativní transakce uzavřené městem Prahou se podobají skandálu v Londýně

Jiří Paroubek se ve svém článku uveřejněném v MF Dnes 3.9.2004 vrací k problematice pražských „swapových“ obchodů. Byly uzavírány v návaznosti na půjčky nebo emise obligací, podle řady nezávislých ocenění jsou však od samého počátku hluboce ztrátové a zbytečně nesou celou řadu spekulativních prvků. J. Paroubek, za jehož působení v pozici finanční náměstka, byly operace na pražské radnici uzavírány, jako obvykle využívá jejich komplikovanosti a nesrozumitelnosti k přesvědčování čtenáře o vhodnosti své finanční politiky.

Riskantnost těchto operací ve spojení s veřejnou správou čtenáři možná objasní u nás ne příliš známý skandál z Velké Británie, ke kterému došlo na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Hammersmith, městská část Londýna, uzavřela v průběhu osmdesátých let dlouhou řadu derivativních obchodů, zejména úrokových swapů. Ty, v nejjednodušším případě, spočívají v dohodě o pravidelné výměně tzv. fixní a plovoucí úrokové sazby z dohodnuté nominální částky. Některé z těchto operací byly odůvodněny jako „zajištění půjček“, jiné byly pouhou spekulací, jiné zase „zajištěním“ již uzavřených transakcí. Výsledkem byly ztráty v řádu stovek miliónů liber pro Hammersmith. Pozdější vyšetřování ukázalo na neinformovanost a nepochopení podstaty a rizikovosti těchto operací zastupitelstvem Hammersmithu, stejně jako na překračování pravomocí ze strany vedení radnice přijímající nekriticky a neodpovědně doporučení bankovních prodejců. Tento případ inicioval dlouhé právní spory, které nakonec vedly k soudnímu rozhodnutí o neoprávněnosti britských municipalit spekulovat s prostředky daňových poplatníků a uzavírat derivativní transakce. Hammersmith totiž nebyl jediným městem (městskou částí), které uzavřelo podobné transakce. Rozhodnutí soudu vedlo ke zrušení stovek transakcí uzavřených desítkami dalších municipalit. Banky tak utrpěly ztráty, resp. musely se vzdát zisku dosahujícího až jedné miliardy liber. Celým případem se zabývaly nejen soudy všech instancí, ale i obě komory parlamentu, v případě Prahy ho proto nelze bagatelizovat, jak by rád ministr Parobek.

Případ pražských swapových transakcí v mnohém připomíná více než deset let starý případ Hammersmithu. Jsou zde uzavírány částečně jako zajištění dluhových operací. Zároveň nesou výrazné spekulativní prvky a jiné transakce jsou uzavírány jako „zajištění“ již uzavřených transakcí. Pořizovací tržní hodnota inkriminovaných operací, podle nezávislého ocenění zadaného městem, představuje ztrátu více než 1,4 miliardy Kč pro městu. Přitom elementární podstatou slapových operací je to, že jejich tržní hodnota při uzavření je rovna nule plus mínus tržní odchylka přestavující maximálně desetiny procenta z nominální hodnoty. V případě těchto transakcí by tedy pořizovací náklady uzavíraných operací měly být v řádu desítek miliónů Kč. Zcela otevřeně je proto třeba říct, že již při uzavření těchto transakcí za netržních podmínek byla města způsobena finanční škoda přesahující 1,3 miliardy Kč. Další kapitolou jsou spekulativní prvky těchto transakcí, které vystavují město dalším zbytečným budoucím rizikům. Jiří Paroubek poněkud alibisticky ve svém článku tvrdí, že tyto operace byly projednány orgány města, jako člen Zastupitelstva a Finančního výboru hl.m.Prahy od roku 1998 však musím připomenout, že ani jeden z těchto orgánů nebyl v detailu o těchto operacích informován, J.Paroubek dokonce odmítal opakovaně informace o těchto obchodech členům zastupitelstva poskytnout pod zástěrkou odkazu na obchodní tajemství. J.Paroubek je o ztrátovosti těchto operací již delší dobu informován. Je otázka, proč se potom sám neobrátil na Komisi pro cenné papíry, která může pomoci hájit zájmy hl.m.Prahy. Nejde snad o zájem na ututlání celého případu a nepojmenování závažného pochybení?

Uvedeným popisem podobnost pražských derivativních patálií s Londýnem bohužel končí. Zde byla jasně pojmenována odpovědnost politiků a úředníků, kteří nakonec nesli patřičné následky. Soudy rozhodly ve prospěch municipalit a ušetřily tak daňovým poplatníkům stovky miliónů liber zbytečných výdajů. V případě našeho pražského politického Kocourkova jako obvykle nikdo odpovědnost nenese a politik, který vše zastřešoval, je povýšen hned na ministra ve vládě Stanislava Grosse. Pražská radnice se navíc namísto zrušení chybně uzavřených operací chystá k uzavírání dalších derivativních transakcí „dozajišťující“ ty již uskutečněné, na nichž daňoví poplatníci mohou prodělat další desítky ne-li stovky miliónů Kč.

Jiří Witzany, 10.9.2004