Předehra (Od pražských voleb k hledání cesty do EP)
Založení Evropských demokratů,
spolupráce s J.Zieleniecem a rozchod s ním
Na jaře roku 2002 se Jan Kasl po sílících pokusech o
jeho odvolání z funkce primátora hl. m. Prahy, iniciovaných klubem
zastupitelů ODS, zamýšlí nad tím, jak nadále setrvat v politice. Společně
s tehdejším senátorem Josefem Zieleniecem a senátorkou Helenou Rögnerovou
začíná připravovat založení nové politické strany. Posléze se k této
aktivitě připojuje Jiří Witzany, jeden z představitelů tehdejší
(protikorupční) opozice v ZHMP, který navrhne pro novou stranu název
Evropští demokraté. Na pravidelných setkáních je diskutován scénář dalšího postupu.
Josef Zieleniec pomáhá formulovat protikorupční dvanáctero primátora,
organizuje setkání senátorů s primátorem na toto téma apod. Společně jsou
rovněž připravovány stanovy a programové teze Evropských demokratů.
K rozchodu s Josefem Zieleniecem a Helenou
Rögnerovou dojde po nedohodě o vedení nové strany a když nejsou přizváni do přípravného výboru ED. Jan Kasl rezignuje
na funkci primátora a již bez jejich účasti se pouští do volební kampaně.
Rozchod Jan Kasl provází prohlášením o návratu ke spolupráci po pražských
volbách. Tento příslib po částečně úspěšných pražských volbách, ve kterých je
dosaženo slušného výsledku, ale Jan Kasl se znovu primátorem nestává a ED jsou
na ZHMP v opozici, však při ustavování nových orgánů ED přes naléhání
Jiřího Witzanyho nesplní.
První integrační neúspěchy
Již při sestavování komunálních kandidátek byla
promarněna velká integrační příležitost. Model, který se relativně osvědčil
v pražských městských částech, kde pověření členové ODA či jiných
stran sestavovali kandidátky pod vlajkou Demokratů Jana Kasla, mohl být snadno
použit v mnoha městech mimo Prahu. Až na jedinou výjimku (Vysoké Pole)
však Jan Kasl odmítl tento model mimo Prahu aplikovat.
Další promarněnou integrační příležitostí krátce po
pražských volbách bylo unáhlené vystoupení Jana Kasla na tiskové konferenci
s Michaelem Žantovským, kde byla ohlášena integrace s ODA. Negativní
mediální reakce spolu s technickou nepřipraveností tohoto kroku vedla ke
stejně unáhlenému mediálnímu popření tohoto záměru ze strany Jana Kasla, včetně
distancování se od ODA, které mělo za následek ochladnutí vzájemných vztahů.
Na jaře 2003 z iniciativy vzešlé především od
představitelů ODA, LIRA a Cesty změny vzniká tzv. Koordinační rada (KoR). Proti
vstupu Evropských demokratů do takovéhoto diskusního klubu, který navenek
vyvolává dojem jakési integrace, aniž by však byla zajištěna jakákoliv
kompaktnost a řiditelnost v klíčových otázkách, protestoval Jiří Witzany,
Martin Kroh a další představitelé ED. Přesto Jan Kasl dohodu o ustavení KoR
podepisuje a její ustavení je ohlášeno na společné tiskové konferenci.
Jan Kasl odmítá jakoukoliv institucionální integraci
a z pozice předsedy KoR se snaží vůči ostatním zúčastněným stranám
prosadit model „rozpusťte se a vstupte k nám“, což se setkává
s pochopitelnou nelibostí představitelů těchto stran. Zbytečně kritická
mediální vyjádření Jana Kasla na jejich adresu vedou k postupnému rozpadu
KoR a k vybudování často velmi nepřátelských vztahů některých účastníků
k Janu Kaslovi.
Při budování struktury ED mimo Prahu navrhují Jiří
Witzany a tehdejší místopředsedkyně ED Olga Sedláčková jít cestou hledání
regionálních lídrů (zkušených politiků z jiných stran či nezávislých),
jejichž úkolem by bylo budování příslušné krajské struktury s perspektivou
vlastního kandidování v krajských volbách. Jan Kasl, patrně veden snahou
zabránit vstupu svých potenciálních vnitrostranických konkurentů do ED, oproti
tomu prosazuje náročnější a méně efektivní cestu budování regionální struktury
centrálně z Prahy s důsledkem zapouzdření některých krajských či
místních organizací do skupinek poměrně nezkušených lidí namísto integrace
zkušených a výrazných politiků spolu s jejich příznivci do ED.
Znovu s Josefem Zielenicem a
navázání spolupráce s SNK
Po
vystřízlivění z ne zcela úspěšného vývoje po pražských volbách se přeci
jen podaří obnovit kontakt s Josefem Zieleniecem a dospět k dohodě o
společném postupu pro volby do Evropského parlamentu. Josef Zieleniec je sněmem
ED a následně taktéž SNK potvrzen do pozice lídra společné kandidátky.
Již tehdy je zřejmé, že jedním ze sporných bodů
spolupráce s dalšími malými stranami je směřování kandidátů do frakce
EPP-ED oproti frakci ELDR, k níž se hlásí ODA, Cesta změny, LIRA, ale i
US-DEU. Ty trvají na své profilaci, snaží se navrhovat ne příliš smysluplné
uspořádání, kdy někteří kandidáti mají jít do jedné, jiní do druhé frakce. To
Josef Zieleniec, ED i SNK odmítají, o viditelnou spolupráci s těmito
stranami stejně příliš nestojí, byť si přejí zamezit jejich zbytečné
konkurenci.
Dějství I. (volby do EP - krajské
volby)
Nepřátelství k J.Zielenicovi
a SNK od vyhlášení úspěšných výsledků voleb do EP
Před
volbami do EP je pouze pro tyto volby po dlouhých a složitých jednáních
uzavřena mezi Josefem Zieleniecem, ED a SNK trojstranná koaliční smlouva. SNK
se v těchto jednáních projevuje jako ne příliš dynamický a flexibilní
partner, který však někdy spolu s Josefem Zieleniecem dokáže využít
časového stresu na úkor ED.
V průběhu
volební kampaně dochází ke zhoršování vztahů mezi Josefem Zieleniecem a Janem
Kaslem, který již v průběhu kampaně otevřeně hovoří a píše o „uklizení“
Josefa Zieleniece do Bruselu. Krátce po úspěšných volbách, ačkoliv většina
členů vedení a patrně i ostatních členů ED považuje pokračování spolupráce za
logické, se v médiích objevují články a rozhovory, v nichž Jan Kasl napadá
SNK a Josefa Zieleniece. Do této pomlouvačné kampaně, která je vedena i po
vnitrostranické e-mailové linii, se aktivně zapojuje také Jana Hybášková a Ivan
Gabal. Jan Kasl vytýká Josefu
Zieleniecovi, že se snaží být nadstranickým lídrem spojujícím ED a SNK a
opakovaně ho vyzývá, aby vstoupil do SNK.
Na
konci června 2004 předsednictvo ED přeci jen přijímá usnesení, v němž
jednoznačně projevuje vůli pokračovat v úspěšné spolupráci na základě výsledku
voleb do EP a vyjadřuje politování nad nešťastnými výroky, které se týkají SNK
a Josefa Zieleniece. Přibližně v té době se Jan Kasl stává zaměstnancem
Jany Hybáškové a Markéta Reedová zaměstnankyní Josefa Zieleniece. Návrhy
Markéty Reedové na zprostředkování spolupráce s Josefem Zieleniecem a SNK
Jan Kasl opakovaně odmítá a vyřazuje ji z účasti na aktivitách širšího
vedení ED.
Letní pokus o zahájení integrace
s SNK
Na
začátku července 2004 navrhuje SNK ve spolupráci s Josefem Zieleniecem
plnohodnotnou integraci ED a SNK založením společné třetí strany. Jan Kasl
označí tento návrh za pokus o podvod na voličích. Předsednictvo ED nicméně
ještě tentýž den večer zasedá a všichni členové předsednictva kromě Jana Kasla
se vysloví pro integraci.
SNK
navrhne text jednoduché trojstranné smlouvy o spolupráci v krajských a
senátních volbách a o vytvoření společného subjektu pro parlamentní volby,
podle které má být Josef Zieleniec nadále společným lídrem. Republiková rada ED
smlouvu ve variantní podobě schválí a po jednání předsednictva ED s představiteli
SNK vznikne kompromisní text, který následně znovu RR ED schválí a uloží
předsednictvu ED smlouvu podepsat. Jan Kasl se bez vědomí ostatních setká
s Igorem Petrovem (předsedou SNK) a předsednictvu ED nepravdivě
interpretuje výsledky schůzky v tom smyslu, že Igor Petrov smlouvu
podepsat nechce. Pod vlivem této informace předsednictvo v těsném hlasování
odmítne pokračovat ve snaze o podpis smlouvy a ve vyjednáváních o integrační
dohodě s SNK.
Nepřátelství k SNK opět naplno
Jan
Kasl potom zahájí přípravu na krajské volby, pod jeho vedením jsou jednání s
SNK v krajích opouštěna hned, jakmile se pro to najde sebemenší důvod a
následně je vedena kampaň, že za nespolupráci v krajských volbách může
SNK. Příznačné rysy nese i hledání senátních kandidátů. Zejména po rozchodu
s SNK nedisponuje ED mnoha silnými kandidáty, ale i tam, kde se vyskytnou,
jsou často zvláštním způsobem odmítáni. Průběh volební kampaně, zbytečné
mediální napadání SNK a výsledek krajských voleb již asi každý člen ED zná.
Dějství II. (krajské volby - dubnový
sněm ED)
Obnovení jednání s SNK
Po
nepříliš úspěšných krajských volbách dojde na neformální rovině k
obnovení kontaktu mezi ED a SNK. Předsednictvo ED (Jan Kasl je tou dobou mimo
republiku) souhlasí s obnovením integračních jednání, prvním oficiálním
jednáním jsou pověřeni Jana Vohralíková a Martin Kroh. Otázkou integrace se má
otevřeně a seriózně zabývat také připravovaná konference ED v Humpolci na
začátku prosince 2004. Jana Vohralíková a Martin Kroh přijdou ze schůzky
s představiteli SNK s nabídkou na zahájení integračních jednání, která je
podpořena usnesením předsednictva SNK.
Po
konferenci v Humpolci souhlasí předsednictvo ED se zahájením integračních
jednání. Na první oficiální schůzce těsně před Vánocemi je za účasti Jana Kasla
podepsána mezi ED a SNK procedurální dohoda (jednání omezeno do 31.3., mediální
ticho, žádné oficiální jednání s jinými stranami). Následuje série jednání mezi
ED a SNK a jednání RR ED, týkající se principů a techniky integrace, probírá se
program, stanovy apod.
RR
ED v lednu 2005 přijme usnesení obsahující sadu podmínek s ultimativním
požadavkem na obsazení funkce předsedy sloučeného subjektu Janem Kaslem. Toto
usnesení je předloženo SNK, které opakovaně Jana Kasla jako možného předsedu
odmítne s odůvodněním, že vzhledem k jeho jednání mezi volbami do EP a
krajských zastupitelstev je tento požadavek uvnitř SNK nepřijatelný.
Jednání s SNK opět na mrtvém bodě, ale vše nakonec spěje
k překvapivě dobrému konci
Jednání
se tak octnou v patové situaci, na půdě předsednictva a RR ED se začíná
uvažovat o kompromisním řešení (předseda-manažer, třetí významná osoba, tajná
volba lídra společným sněmem). Jan Kasl dokonce zmiňuje možnost obsadit funkci
předsedy Igorem Petrovem.
RR
ED přijme usnesení o rozšíření limitních podmínek, v nichž je umožněno jednat o
někom třetím jako o společném lídrovi. RR ED také přijímá možnost integrace na
IČO SNK, technicky je většinově shledána jako nejlepší. RR ED trvá na názvu
ED-SNK, pokud bude učiněn ústupek ve věci vedení.
Na
následném klíčovém jednání s SNK Igor Petrov navrhne Josefa Zieleniece
jako lídra společného subjektu a název SNK-ED. Vyjednávací tým ED to označí za
těžko přijatelné, jednoznačně to ale neodmítne. V diskusi Jan Kasl navrhne
jako společného předsedu Igora Petrova a také navrhne název SNK Evropští
demokraté. Jiří Witzany navrhne rezervovat ve vedení společného subjektu 1-2
místa pro reprezentanty jiných skupin (Marvanová, KOD), což Igor Petrov sice
odmítne, zároveň však zdůrazní naprostou a nutnou otevřenost při sestavování
kandidátek.
Vyjednávací
tým ED se na dalších jednáních s SNK snaží požadavek na lídra, nebo
alespoň na název změkčit (parita, pořadí v názvu apod.). SNK posílá vedení ED
dopis s obsáhlým vysvětlením, v němž shrnuje dílčí výsledky vyjednávání a
specifikuje své představy: IČO, název SNK Evropští demokraté, strana (ne
hnutí), lídr Josef Zieleniec, místopředsedové Jan Kasl a Igor Petrov. RR ED na
svém jednání v polovině března překvapivě tyto principy výraznou většinou (ani
Jan Kasl není proti) přijme s tím, že Josef Zieleniec by měl být
"nadstranickým lídrem". Tento výsledek je Janem Kaslem osobně zaslán
SNK.
Jan Kasl zase mění názor a bojuje
proti schválené dohodě s SNK i jejím protagonistům
Jan
Kasl se ovšem rozmyslí a začne se chytat všeho možného, zejména existence
(podané, ale ještě neschválené) přihlášky Josefa Zieleniece do SNK,
k jejímuž podání sám před časem Josefa Zieleniece vyzýval. Josef Zieleniec
přihlášku vysvětluje existující nejistotou ohledně postoje ED, zdlouhavostí procedur
v SNK a vazbou na jejich plánovaný sněm.
Zatímco
se členové vyjednávacího týmu snaží změkčit a posunout integrační podmínky
ještě ve prospěch Jana Kasla a ED, Jan Kasl již objíždí v doprovodu Jany
Hybáškové sněmy krajských a místních organizací ED, na kterých společně
vystupují proti integraci. Na konci března také společně svolají tiskovou
konferenci, na které obecně vyzývají k integraci všech programově blízkých
stran, SNK však v jejich výčtu nezmíní. Představitelé SNK, kteří se o
tiskové konferenci dovědí až těsně před jejím konáním, jsou tímto velmi
pohoršeni.
Poslední
tečkou je středeční jednání před sněmem ED, na něž se sjíždí vyjednávací tým
SNK v plném obsazení z celé republiky i z Bruselu (Josef Zieleniec, Igor
Petrov, Zdena Marková, Stanislav Rampas). Za ED se však účastní pouze Jiří
Witzany a Martin Kroh a dále Veronika Vendlová jako zapisovatelka. Jana
Vohralíková předem avizovala, že se zúčastnit nemůže, Jan Kasl však svoji účast
potvrdil, ale bez omluvy nedorazil. Byl v té době s Janou Hybáškovou
v Brně, kde již výše zmíněným způsobem agitovali proti integraci. Jednání
je vedeno ve velmi rozpačitém duchu, zástupci SNK se právem cítí uraženi, Jiří
Witzany a Martin Kroh se snaží neúčast Jana Kasla a jeho chování
v předešlých dnech omluvit. Představitelé SNK vnímají situaci uvnitř
vedení ED i celé ED s rozpaky a odjíždějí s tím, že se pokusí ještě o
nějaké ústupky.
Výsledkem
následného dramatického jednání uvnitř SNK je nabídka doručená na páteční
večerní zasedání RR ED, která obsahuje paritní počty ve vedení a je tedy nejen
v souladu s posledním komunikovaným usnesením RR ED, ale dokonce jde nad jeho
rámec ve prospěch ED. ED by ji tedy jako seriózní partner měli přijmout. Jan
Kasl však na jednání RR ED ve velmi emotivním vystoupení dohodu odmítne akceptovat
a vyhrožuje, že odejde z ED, pokud by lídrem sloučeného subjektu měl být
Josef Zieleniec. RR ED tedy návrh SNK explicitně zamítá a přijímá obecnou
deklaraci, že se chceme se všemi integrovat.
Následuje
republikový sněm ED, jehož průběh je již dostatečně znám. Sněm schválí
integraci se všemi do „pátého elementu“, integraci s SNK odmítne a
neodmítne, zejména však znechutí řadu hostů i členů ED.
Dějství III (Integrační platforma versus Pátý element)
Toto
dějství právě žijeme….
Jiřího Witzanyho, Jany
Vohralíkové a Markéty Reedové