Autor tohoto článku z VP (15.4.), Arnošt Bělský, kázající o tolerantnosti k prostituci, neopomíjí hned v prvních větách poněkud netolerantně označit všechny, kteří mají jiný názor než on, za pokrytce a mravokárce. Každou společnost, která nakceptuje jeho levicově liberální představy, ihned označuje za totalitní nebo nedemokratickou. Neuvědomuje si však, že zachování řádu je nejstarším cílem všech vlád. Věčným dilematem je otázka, které oblasti života musí vláda regulovat a které již ne, aby byl zachován sociální řád a maximum svobody pro všechny občany. Právě otázku regulace sociálně patologických jevů jako je prostituce nebo drogy řeší různé země různě, některé velmi liberálně, jiné, konzervativně orientované s důrazem na svobodu a řád (např. USA a Velká Británie,) velmi striktně. V České republice problematiku prostituce mimo jiné postihuje §204 Trestního zákona o kuplířství ve znění z roku 1993. Podle tohoto ustanovení, stručně řečeno, organizovaná prostituce je trestná. Přijetím této novely trestního zákona byla demokraticky přijata i pravidla hry pro prostituci. Mají-li v naší zemi platit zákony, měl by platit i tento. Ve skutečnosti však tento paragraf není až na vyjímky uplatňován v praxi. Prakticky každý dnes ví, že název „Night club“ je novodobým ekvivalentem českého „veřejný dům“ nebo také „bordel,“ každý ví, že každý takový „Night club“ je s vysokou pravděpodobností místem organizované prostituce, tedy místem, kde je tedy s vysokou pravděpodobností naplňována skutková podstata trestného činu podle platného zákona. Přesto se naše hlavní město podobně jako města v českém pohraničí „Night cluby“ jenom hemží. Zdá se, že se jedná o jeden ze syndromů nízké vynutitelnosti práva v České republice.

Pan Bělský ve svém článku dále podává cenné svědectví o provozování prostituce v Erotickém centru v městské Holešovické tržnici. Celý systém je líčen jako technicky dokonalý, téměř ideální, prakticky odosobnělý, na konci s rozsvíceným červeným světlem věštícím rozkoš zákazníka. Někdo však tento systém provozuje, jistě to není družstvo zmíněných sedmnácti prostitutek, organizuje reklamu jako např. rozdávání letáků s jednoznačnou nabídkou luxusních pokojů se sprchami, platí personál, vybírá poplatky za služby zákazníkům a pronajímá příslušné prostory od hlavního města Prahy. Ve standardním výkladu trestního zákona (Jelínek, Sovák) se ale mimo jiné uvádí, že k naplnění znaku trestného činu „kořistí z prostituce provozované jiným“ postačí opakované přijímání úplaty za to, že pachatel provozování prostituce umožňuje. Nevím, co více k této věci říci, snad jen to, že mne udivují nejen rozpory mezi současnou českou právní teorií a praxí, ale i postoj pražské Radnice, která je také dlouhodobě zprostředkovaným příjemcem úplaty z provozování těchto aktivit.