|
Malé strany na pravici
touží po integraci, na prvním místě jsou ale funkce, lpění na značkách a až
na posledním místě program
Mnoho voličů volá po liberální pravicové straně, která by byla konkurentem
již zavedené ODS. Řada malých stran se tuto alternativu snaží vytvořit, ale
jejich pokusy jako by byly už dopředu odsouzeny k nezdaru. Je šance na změnu?
Jiří „George“ Hejduk sedí v hospodě v centru Prahy,
dojídá matesy a zapíjí je pivem. Před necelými čtyřiadvaceti hodinami řekli
Francouzi „non“ evropské ústavě. Od debaty na toto téma řeč plynule přechází
na českou politiku: „Budu volit ODS. Chci, aby tu vládla strana, která se
nebude zaměřovat na to, jak peníze šetřit, ale jak je vydělávat. To znamená
na úpravu daňového systému,“ říká bytostný liberál George, který je zastáncem
federalizované Evropy. Na námitku, že ODS je spíše konzervativní a nepřeje
federální Evropě, odvětí: „Jasně že bych radši volil pravicovou liberální
proevropskou stranu, ale to bych si ji asi musel založit sám. Tady žádná
taková není.“
Když pak z debaty vyplyne, že mezi ty, kteří se snaží podobnou stranu
vytvořit integrací malých stran, patří například Josef Zieleniec ze SNK,
evropský demokrat Jan Kasl či třeba bývalá šéfka US-DEU Hana
Marvanová, George jen kroutí hlavou. „Ti jsou už provařený jako přisírky.
Všichni už někde byli, ale nikdy nikoho příliš nezasáhli. A rozhodně nikdo z
nich není lídr,“ namítá. „Kromě toho má každej z nich velký ambice, takže
pochybuju, že by byli schopný se mezi sebou dohodnout.“
Kytarista punkové kapely Jiří Hejduk má za sebou studia filozofie a
angličtiny a nyní učí na soukromé
střední ekonomické škole. Politika ho zajímá a stejně jako
desetitisíce Čechů není spokojený se současným stavem. Chtěl by volit
liberální stranu, ale zároveň nevěří, že ji někdo bude schopen vybudovat,
protože všude kolem jsou jenom „ty stejný starý tváře“.
Politologové a sociologové mu dávají za pravdu. Po podobné straně volá v
Česku zhruba osm až deset procent lidí. Jenže zatím volají marně. Veškerá
jednání zpravidla krachují na osobních ambicích lídrů a lpění na značkách
víceméně neúspěšných, či přímo krachujících uskupení. Tyto půtky - navíc
podpořené zklamáním voličů z projektů, jako byla čtyřkoalice a působení Unie
svobody-DEU ve vládě - způsobují, že poptávka po pravicové alternativě k ODS
nezadržitelně klesá.
Kdo s kým, kdo proti komu
Všechny „klíčové“ malé „integrační“ strany mají mnoho společného. V první
řadě jsou to počty členů. Pokud by se lídři rozhodli svolat veškeré své
spolustraníky, stačil by jim k tomu kulturní dům v jakémkoli okresním městě.
Evropských demokratů je okolo čtyř stovek, členů Sdružení nezávislých
kandidátů (SNK) ještě méně a k Unii svobodyDEU se hlásí zhruba tisícovka
lidí. Pro ostatní uskupení by pak i kulturní dům působil příliš velkolepě:
dvacetičlenné ODA (dnes si její členové říkají Klub občanské svobody, KOS),
zhruba sedmdesátičlenné skupině okolo Hany Marvanové nazvané Pravicový klub a
stranám, jako je SOS či Veřejnost pro město, by stačila větší hospoda.
Obecně lze ovšem říct, že čím menší uskupení, tím větší touha po
nejrůznějších funkcích. Nejen lídři, ale i mnozí řadoví představitelé malých stran se totiž
dokážou shodnout prakticky jen na jediném: Musíme se spolu co nejrychleji
dohodnout, abychom vůbec měli šanci překročit v roce 2006 povinnou
pětiprocentní hranici, nutnou pro vstup do Poslanecké sněmovny. Pokud se
nedokážeme přes vzájemné neshody přenést, naše šance bude mizivá.
Jenže jejich skutečné názory a postoje této poměrně logické úvaze příliš
neodpovídají. Na malém českém politickém pískovišti spolu jednají vesměs ti,
kteří už několika stranami prošli, s mnoha svými dnešními potenciálními
partnery hájili před lety stejné barvy a některé postoje a výroky z minulosti
si nejsou schopni dodnes odpustit. Kromě „mezistranických“ půtek se tak do
ostrých pří dostávají i nynější straničtí kolegové. A tak se v
„pidistranách“, které navenek hlásají, že usilují o slučování s dalšími
„pidistranami“, rodí další názorové platformy a z nich plynoucí osobní
nevraživosti.
Bývalý druhý muž Evropských demokratů a nynější mluvčí jejich tzv. integrační platformy
Jiří Witzany sedí v pizzerii v centru Prahy. Na sobě má bezvadně padnoucí
oblek. Jeho úvodní věty o nutnosti vystupovat navenek jednotně jsou stejně
obecné a nudné, jaké člověk čeká od politika, nota bene bankovního úředníka.
Zajímavě začne reagovat až ve chvíli, kdy mu odcituji některé výroky šéfa
Evropských demokratů (ED) Jana
Kasla o tom, že Witzanyho
platformu tvoří „marginální spolek zhruba dvanácti lidí, kteří cítí, že by se
v ED už neprosadili, a tak usilují o spojení se SNK za každou cenu, protože
mají pocit, že by se tam prosadili lépe do vedoucí funkce bez nutnosti tvrdé
práce“.
Witzany, který už stihl projít čtyřmi stranami, při těchto větách brunátní a
rozčileně odkládá příbor na talíř. „To opravdu řekl? No to je neuvěřitelné!
Kasl prostě lže,“ říká vzteky roztřeseným hlasem. A pokračuje, že coby šéf pražských zastupitelů podporu samozřejmě má a na
posledním stranickém sjezdu nekandidoval jen na protest proti Kaslovu
odmítnutí spolupráce se SNK: „Mám pocit, že Kaslovi není cizí zbavovat se
lidí a přisvojovat si jejich podíl. To vedlo i k rozkolu se SNK. Vždyť já
psal stanovy ED, vymyslel jsem název a jako tehdejší významný člen opozice v zastupitelstvu jsem Kaslovi pomáhal.
Tak jaké že nepracuji? On jen neumí být partner,“ zdůrazňuje Witzany svůj
podíl na vzniku ED v roce 2002. Tehdy Kasl
rezignoval na funci pražského
primátora a vystoupil z
ODS.
Podobné výpady jsou mezi „integrátory“ z většiny malých stran naprosto běžné.
Velké procento z nich se ale ostrá slova na adresu ostatních snaží otupovat
tím, že si vymiňují, aby v novinách nebyla u citací uvedena jejich jména -
prý v zájmu integrace. Jiní zase své potenciální partnery pomluví, ale pak
píšou novinářům prosebné SMS, volají a dožadují se, aby byly jejich názory z
textu vypuštěny. Jeden z pražských
komunálních politiků ze SNK se dokonce podobnou textovou zprávu nezdráhal
zaslat o půlnoci.
Hrobník nadějí čtyřkoalice
„Z chování představitelů
malých stran na veřejnosti usuzuji, že většina jich byla založena určitými
výraznými osobnostmi, které neuspěly ve svých původních stranách, a hledaly
cesty, po kterých by se mohly vrátit zpět do politiky. Proto jsou klíčovým
faktorem chování těchto stran osobní vztahy a osobní zájmy,“ konstatuje
politolog Jan Bureš z Filozofické fakulty UK.
Sociolog agentury STEM Jan Hartl říká, že by se stávající lídři malých stran
měli „stáhnout do pozadí i se svými ambicemi“ a pomáhat vytvořit neokoukaného
lídra.
Tohle ovšem lidé z malých stran neradi slyší. „Ať si to říkají o
Zieleniecovi. Já se za starého matadora nepovažuji,“ tvrdí šéf Evropských
demokratů Jan Kasl.
Pokračování na straně II
Dokončení ze strany I
Na takové přestřelky ovšem nejsou potenciální voliči zvědaví. Liberální a
proevropsky založení voliči odmítající levostředou politiku, se proto nakonec
spoléhají přes všechny výhrady pouze na ODS. „V současné době už tady není
poptávka, jaká byla ještě v letech 1999 a 2000. A problém je hlavně na straně
nabídky,“ soudí Hartl.
„Voliči tvořící potenciál, který tu byl a z nějž těžila někdejší čtyřkoalice,
se nyní přimknuli k ODS. I mě překvapuje, že ,prohřešky’ ODS z minulosti jsou
zapomenuty,“ dodává sociolog Jiří Černý z agentury Factum Invenio.
Za zdrženlivostí voličů přitom nevězí pouze nedůvěra k hlavním aktérům, ale i
to, že jim podobné snahy v minulosti přinesly trpké zklamání. Veškeré
dosavadní pokusy o integraci totiž skončily fiaskem. Snad nejmarkantněji to
dokumentuje osud bývalé čtyřkoalice unionistů, lidovců, ODA a DEU. Nabídka
pravicové alternativy kladoucí důraz na hesla typu „budeme těmi slušnými,
nebudeme jako zkorumpovaná ODS“ zpočátku voliče oslovila. Volební preference
se pohybovaly okolo třiceti procent, čtyřkoalice dokonce dokázala zvítězit ve
dvojích senátních volbách. A ještě rok před posledními volbami do sněmovny
byla jejich jasným favoritem. Jenže na začátku roku 2002 se provalil finanční skandál ODA a krize způsobená
jejím odchodem způsobila, že se z favorita stal během pár měsíců outsider,
kterého nakonec předběhli i komunisté.
5. element
Evropští demokraté a SNK zřejmě svoji velkou šanci prosadit se do celostátní
politiky propásli po loňských volbách do Evropského parlamentu (EP). Tehdy
šly vzájemné půtky stranou, sestavili společnou kandidátku a do čela
postavili tehdejší nezávislé osobnosti Josefa Zieleniece (dnes SNK) a Janu
Hybáškovou (dnes ED). Ve volbách triumfovali. V Evropském parlamentu získali
tři křesla, čímž překonali i ČSSD se dvěma mandáty. Jenže namísto toho, aby
úspěchu využili, začali se tahat o posty. Největším problémem samozřejmě bylo
vybrat lídra projektu - ucházeli se totiž jak Kasl, tak Zieleniec.
„Naši lidé oddřeli kampaň. Myslel jsem, že Zieleniec chtěl jít do EP, a my
pro to udělali všechno. No a on si to pak jakoby rozmyslel a že chce být
lídrem tady. Přitom do sněmovny se mu nechce. On by tak vzal místo v
exekutivě, kdybychom ve volbách uspěli, a to je nefér. Vše zkrachovalo na
ambicích pana Zieleniece,“ tvrdí Kasl.
A názor na totéž jednoho z vůdčích představitelů
SNK, který si ovšem nepřál být jmenován: „Osoba pana Kasla coby lídra je pro
nás neakceptovatelná. Ne vždy u něj platí, co řekl, o to má však větší
ambice. Zato Josef Zieleniec je zkušená osobnost... On měl představu, že bude
lídrem nového projektu s členskou legitimací číslo jedna.“
Debaty mezi SNK a ED by se tak, podle výpovědí jednotlivých aktérů, daly
označit až za frašku. Mezi „těžko překonatelné“ problémy například patřilo,
zda se nové uskupení bude jmenovat ED-SNK, SNK-ED nebo SNK-Evropští
demokraté. Spory se vedly také o to, zda bude mít nový subjekt IČO po
nezávislých, nebo po Evropských demokratech. A tak, přestože se v jednu
chvíli dokonce uvažovalo, že by strana měla až do voleb dva předsedy (!),
jednání zkrachovala. Evropští demokraté totiž odmítli na svém sjezdu návrh
SNK, aby byl lídrem Zieleniec a prvními místopředsedy Igor Petrov a Jan Kasl.
„Pokud z tohoto postoje SNK sleví, můžeme se dohodnout. O spolupráci s nimi
máme zájem. Ale toto akceptovat nemůžeme,“ tvrdí Kasl, který se stal
„alespoň“ placeným asistentem europoslankyně Jany Hybáškové.
„Jednání určitě nejsou mrtvá, komunikujeme,“ líčí do telefonu Petrov. „Ovšem
SNK je z těchto malých stran na prvním místě, mělo by tedy být krystalizačním
jádrem. A pan Josef Zieleniec je představitelem
myšlení SNK. Nic nebrání, aby byl lídrem,“ dodává. Sám Zieleniec se k těmto
debatám odmítá vyjadřovat.
Úvahy o spolupráci tedy nejsou mrtvé. Už se nemluví (alespoň pro tuto chvíli)
o integraci, ale o sestavení volební kandidátky malých stran pro volby do
sněmovny v roce 2006. Vyjednávání však navenek působí stejně rozpačitě jako
předchozí debaty o integraci. „Po předchozích zkušenostech už jsem skeptik.
Dohoda zřejmě bude velmi obtížná, zejména kvůli ambicím těch vepředu,“ říká
Josef Malíř, náměstek primátora
města Hradce Králové a předseda strany Veřejnost pro město (VPM).
I přes pochybnosti vzniká z Kaslova popudu 5. element (podobnost s filmem
JeanaLuca Bessona je prý zcela náhodná. Název má symbolizovat vytvoření páté
síly, která by doplnila etablované strany ve sněmovně). Ale třeba představitelé SNK se ze schůzky
protagonistů 5. elementu omluvili s tím, že jsou zatím pouze pozorovatelé.
A aby toho nebylo málo, do hry vstupuje, alespoň v myslích některých lidí,
ještě další faktor - osobnost Václava Havla. „Z různých setkání s Václavem Havlem
mám pocit, že by se mu líbilo, kdyby se součástí společného projektu stala i
Strana zelených. Pak by jej zřejmě veřejně podpořil,“ míní Jan Ruml. „Myslím,
že voliče by určitě mohlo hodně ovlivnit, pokud by Václav Havel nějaké
osobnosti otevřeně projevil podporu,“ soudí politolog Jan Bureš. Václav Havel
je však, alespoň oficiálně, po zkušenostech se čtyřkoalicí, kterou
podporoval, opatrný.
Předseda zelených Jan Beránek se setkání 5. elementu zúčastnil a podle
účastníků schůzky byl myšlence společné kandidátky nakloněn. Jenže zelení
jsou také mezi sebou rozhádaní. Dokonce po mimořádném „krizovém“ sjezdu loni
v listopadu už plánují další mimořádný sjezd, aby mohli Beránka sesadit.
Kromě toho jistá levotočivost zelených vzbuzuje u některých uskupení, třeba u
SNK, odpor.
Syntéza, Renesance a další
Je zima a všude leží sníh. V malé obci několik desítek kilometrů za Prahou stojí před brankou jednoho z
domů auta s pražskými
Příliš mnoho vůdců, málo ochoty k překonání neshod. Tak by se daly popsat
snahy malých pravicových liberálních stran v Česku, které se zatím marně
snaží vytvořit alternativu k dominantní ODS.
poznávacími značkami. Ve dvoře visí na hácích dvě prasečí půlky. Hana
Marvanová a její přátelé přijeli na tradiční zabíjačku. „Haničko, běž mezi
půlky. To bude krásná fotka,“ diriguje pražský
komunální politik Jan Korseska bývalou předsedkyni US-DEU. A Marvanová „mezi
půlkami“ ochotně zapózuje. Salvy smíchu, ještě společné foto a poté už se
mezi pojídáním jitrnic, jelit a ovaru řeší vládní krize a možnosti, jak se
opět zapojit do vrcholné politiky. Příležitostí k podobným debatám jsou i
tenisové turnaje, golf...
Skupina lidí okolo Marvanové si říká Pravicový klub a v současné době sází na
komunální politiku. „Berte to tak, že se scházejí lidé, kteří mají podobné
politické názory. Různé schůzky jsou, já jsem ovšem v roli pozorovatelky.
Proto o tom v tuto chvíli nechci mluvit,“ odmítla Marvanová telefonicky
osobní schůzku.
Stoupenci Hany Marvanové se nicméně chystají uzavřít dohodu s pražskou organizací SNK s cílem
ovládnout pražský magistrát. „Začneme u komunálek. Pokud
se to podaří v Praze, dá
se přemýšlet i dál,“ vysvětluje strategii Ingrid Kejkrtová z Pravicového
klubu.
O domluvu usiluje i sama Unie svobodyDEU, ale o krachující značku a
zprofanované členy vedení v čele s Pavlem Němcem a Karlem Kühnlem dneska už
nikdo nestojí. „V současné době existují v US-DEU dva pohledy - buď se ještě
snažit o dohodu s Kaslem, anebo jít do voleb samostatně, ovšem bez Němce a
spol.,“ popisuje situaci zakladatel unie Jan Ruml. Jenže Pavlu Němcovi jako
by stále nedocházelo, že nemá nikomu co nabídnout. V posledních dnech
předsednictvo strany vytvořilo „integrační“ vyjednávací tým. Jeho členem je i
místopředseda US-DEU Ivo Ludvík. Ten ovšem paralelně působí v čele skupiny, která
si v rámci US-DEU říká Renesance, usiluje o Němcovo odstranění (byť to Ludvík
popírá) a „překvapivě“ jedná s Evropskými demokraty.
A aby toho nebylo dost, je kromě Renesance v Unii svobody další skupinka. Tu
dal pod názvem Syntéza dohromady další místopředseda Sváťa Karásek. Cílem
Syntézy je dělat „nepolitickou politiku“, ve kterou však už dnes nevěří ani
Ruml, který spolu s Havlem patřil v devadesátých letech minulého století k
jejím zastáncům.
Ovšem „nepolitická politika“ má ve střední Evropě velkou tradici - zdaleka
není výmyslem Václava Havla. Pochází z doby, kdy Rakousku-Uhersku coby
ministerský předseda „vládl“ v letech 1879-1893 Eduard Taaffe. Jeho úřednická
vláda prováděla „nepolitickou politiku“, která nebyla příliš koncepční, a sám
Taaffe ji podle knihy Politický systém českých zemí 1848-1989 popisoval jako
„politické vytloukání klínu klínem“ či „vuřtlování“. A právě pozapomenuté
slovo „vuřtlování“ (dle Příručního slovníku jazyka českého „dělati práci bez
myšlení a bez plánu, ledabyle, vytloukati klín klínem, jednati ze dne na
den“) se zdá být velmi výstižné pojmenování pro snahy malých stran a zejména
jejich „hvězd“ dostat se zpět na výsluní politiky. „A tak se vuřtlovalo
vesele den ke dni a zeď ke zdi,“ napsal F. X. Šalda.
Členové Karáskovy Syntézy si například jednoho dne na své sezení pozvali
politologa Václava Žáka, aby jim vysvětlil, jak má fungovat politická strana.
V zápisu z jednání Syntézy je o přednášce uvedeno toto: „Po úvodním slovu
Sváti (Karáska, pozn. red.) zazněla přednáška předního politologa Václava
Žáka na téma ,Co je to politická strana a jak funguje’. Přednáška to byla
velmi zajímavá... nicméně mám dojem, že nevyzněla přesně tak, jak jsme
očekávali. Václav Žák nám totiž jasně vysvětlil, že ,politiku jinak’ může
dělat diskusní klub, ale ne politická strana... Obávám se, že je to logický
závěr, i když ho naši Syntetici neslyšeli příliš rádi.“ Podobně prý - podle
svědectví přímých účastníků - vyznívají i schůzky pořádané senátním Klubem
otevřené demokracie (KOD), který samozřejmě také usiluje o integraci menších
stran.
Zdá se, že program, s nímž by bylo možno vstoupit do volebního kládní, je to
poslední, o čem by na četných „integračních“ schůzkách malých stran byla řeč.
„Nejprve si spolu vůbec musí sednout, dohodnout se, že spolu budou jednat, a
vyřešit personálie. Až pak je možné mluvit o programu,“ říká jeden z
nejmenovaných evropských demokratů. A ostatní představitelé menších stran vesměs hovoří stejně -
všechna drobná uskupení mají podle nich podobná programová východiska, takže
to ve finále nebude problém.
Podle Rumla už ale nestačí obvyklá fráze: Jsme jiní než ODS, zejména co se
týče vztahu k Evropě. „Mám pocit, že to je tady lidem jedno. Ti chtějí spíš
pravicovou alternativu tady doma. Bohužel, někteří lídři mají zřejmě pocit,
že program není až tak důležitý,“ podotýká „otec zakladatel“ unionistů. A tak
zatímco se jedni úporně snaží vytvořit alespoň „Něco“ a narážejí na zeď,
kterou samozřejmě pomáhají stavět, jiní prozatím rezignovali na „vysokou
politiku“ a s předstíraným nadhledem prohlašují, že se toho „Něčeho“
zúčastní, až to bude vypadat smysluplně. Lidé kolem Marvanové tak pořádají už
zmiňované golfové či tenisové turnaje a dávají si funkce typu: „Nezařazený
prezident“, „3. viceprezident pro nikdy nekončící integraci“ či „předsedkyně
platformy diváků“.
„No, co už nám zbývá? Alespoň si z toho děláme legraci,“ dodává Kejkrtová.
***
A tak se v „pidistranách“, které navenek hlásají, že usilují o slučování s
dalšími „pidistranami“, rodí další názorové platformy a z nich plynoucí
osobní nevraživosti
Sbohem, Evropo Odmítnutí ústavy je symptomem dvou mnohem hlubších posunů,
které EU zažívá od konce devadesátých let minulého století: posunu od
liberální “ demokracie a posunu k národnímu egoismu
Petr Drulák esej | strana IV
Naši lidé oddřeli kampaň. Myslel jsem, že Zieleniec chtěl jít do EP, a my pro
to udělali všechno. No a on si to rozmyslel a že chce být lídrem tady... Vše
zkrachovalo na ambicích pana Zieleniece.
Jan Kasl předseda Evropských demokratů„
SNK je z těchto malých stran na prvním místě, mělo by tedy být krystalizačním
jádrem. A pan Josef Zieleniec je představitelem
myšlení SNK. Nic nebrání, aby byl lídrem.
Igor Petrov předseda SNK
V současné době existují v US-DEU dva pohledy - buď se ještě snažit o dohodu
s Kaslem, anebo jít do voleb samostatně, ovšem bez Němce a spol.
Jan Ruml politik
Obrázek
Kresba Pavel Reisenauer - Respekt
Foto autor| Foto archiv LN / koláž kama
O autorovi| PETR KOLÁŘ, Autor je politickým zpravodajem LN
|