Může se Praha zadlužit jako Berlín??

Co říkají ratingové agentury?

Finanční náměstek Jiří Paroubek používá v poslední době velmi zvláštní argument proti kritikům rostoucího zadlužení hlavního města Prahy: Berlín si napůjčoval 1,6 biliónu korun, co je tedy proti tomu zadlužení Prahy ve výši 35 miliard??

Jako zručný obrat k řečnickému uzemnění kritiků to je možná pěkné, je-li však takový argument od finanční experta městské rady myšlen vážně, je zde jistý důvod k znepokojení. Každý analytik totiž posuzuje zadlužení relativně v poměru k vlastním zdrojů. Finančního manažer menší firmy proto ani nemůže napadnout stanovovat absolutní výši možného zadlužení své firmy podle svého velkého konkurenta, dlouho by se tak ve své funkci neudržel. Berlín disponuje několikanásobně větším počtem obyvatel i HDP na jednoho obyvatele, tedy řádově vyššími zdroji, čemuž odpovídá řádově vyšší dluhový potenciál, který nelze v absolutních číslech srovnávat s hl.m.Prahou. Co však lze mezi městy srovnávat je poměr mezi zadlužením a disponibilními zdroji, poměr mezi náklady na obsluhu dluhu na rozpočtových příjmech ap.

Např. ratingová agentura Standards & Poors ve svém komentáři k ratingu města Prahy z 26.října tohoto roku uvádí, že doufá, že celkové zadlužení města nepřesáhne zvládnutelných 100% běžných příjmů. Překročení této hranice, která je navíc zakotvena v úvěrových smlouvách s Evropskou investiční bankou, znamená zařazení se již mezi několik nejvíce v Evropě zadlužených měst hodnocených již vesměs velmi negativně ratingovými agenturami. Praha si stále ještě udržuje poměrně slušný rating A-/A-2, nicméně analytik S&P ve svém komentáři uvádí, že tento rating ohrožuje rostoucí zadlužování v souvislosti s rozsáhlými investičními plány, nepřehledným řízení města, decentralizací zdravotnictví a uzavírání riskantních derivativních transakcí. Současný poměr mezi zadlužením a běžnými příjmy dnes přesahuje 85%, pro čerpání dluhu bez snížení ratingu tedy ve skutečnosti existuje již jen velmi malý prostor. Ten je dokonce již dnes vyplněn dluhy skrytými v akcioných společnostech stoprocentně vlastněných městem a plně závislých na městském rozpočtu, konkrétně v Dopravním podniku a v Kongresovém centru. Na druhé straně však stojí nenasytná výdajová strana pražského rozpočtu: rozestavěný městský okruh, zejména jeho severozápadní část vyžadující 15-20 miliard korun, rozestavěné nové nákladné úseky metra, podinvestovaná vodohospodářská infrastruktura, zejména nevyhovující čistička s odhadovanými náklady na výstavbu nové 15-30 miliard Kč, nenasystně rostoucí a neprůhledný rozpočet Dopravního podniku, jehož běžné roční výdaje se již blíží 8 mld Kč, bobtnající byrokracie a na druhé straně podhodnocené střední a základní školství nebo systém sociální péče, zejména pro staré a postižené atd. To vše zřejmě vede J.Paroubka k sociálně-demokratické myšlence zadlužit Prahu v absolutních číslech jako Berlín, a o to víc opozici k hlasitým obávám o finanční zdraví města.

Je jistě rolí opozice upozorňovat na rizika nezodpovědného zadlužování v situaci, kdy radní koalici jako by s jídlem rostla chuť na čerpání dalších a dalších cizích zdrojů. Vedení města by však mělo pozorně naslouchat hodnocení nezávislých analytiků, zkoumat realisticky standardní finanční ukazatele bez obelhávání sebe sama a vyvozovat z toho všeho praktické závěry, dokud ještě městu zbývá alespoň určitý finančně-manévrovací prostor.

Jiří Witzany, 2.11.2003