Co s KCP?

Potřebuje město Kongresové centrum?

Rekapitulace současného stavu: KCP a.s. je stoprocentně městem vlastněná akciová společnost v jejímž majetku je budova Kongresového centra a která tuto budovu po rozsáhlé rekonstrukci a po konání kongresu MMF také sama provozuje. KCP a.s. za účelem provedení rekonstrukce vydalo obligace a získalo úvěry v celkové výši cca 3.1 mld Kč. Obligace (2 mld) jsou sice zaručeny státem, město si však nemůže dovolit jejich nesplácení, jednak z důvodu ztráty prestiže, za druhé z důvodu propadnutí samotné nemovitosti státu. Zbylé úvěry (ŽB 800 mil a PMB 169 mil) jsou přímo garantovány HMP. Celý dluh je proto přímo či nepřímo garantován hlavním městem, které je a bude nuceno dorovnávat finanční prostředky na jeho splácení, pokud se nenachází či nebudou nacházet na účtech KCP. Tento způsob financování a rekonstrukce, jakási „česká cesta“ byl zvolen s všeobecným přesvědčením (daným usnesením vedení KCP a.s. i ZHMP v roce 1998), že KCP a.s. bude schopno úvěry splácet z vlastních zdrojů a nezatíží rozpočet města. Alternativní nabídka velké mezinárodní společnosti Bouygues v sobě tehdy zahrnovala i vlastní zajištění financování rekonstrukce a provozování objektu v dalších letech, které mělo zajistit splácení nákladů s tím, že celé riziko by víceméně nesla společnost Bouygues. Oproti původním předpokládám bylo město nuceno KCP a.s. v roce 2001/2 poskytnout dotaci na dokončení rekonstrukce, samozřejmě objektivně zdůvodněnou, ve výši již 393 mil Kč, naposledy nyní v březnu ještě spolu s dodatečnou půjčkou ve výši 92 mil Kč. ZHMP navíc bylo nuceno vzít, slovy J.Paroubka, na vědomí „nepříjemnou pravdu“, že provoz KCP a splácení úvěrů (jedná se v podstatě pouze o úroky) bude vyžadovat v dalších nejméně 6 let cca 80-100 mil Kč dotací ročně (dle současného vedení KCP a.s., které se však do značné míry shoduje s původním, jen blázni a naivkové mohli předpokládat, že tomu bude jinak). ZHMP nebylo schopno přijmout žádné usnesení pokoušející se o pojmenování politické odpovědnosti za současný neuspokojivý stav, zejména v souvislosti se svým dřívějším usnesením, které vedení KCP ukládalo na základě vlastního předkladu KCP zajistit rekonstrukci a provoz Kongresového centra tak, aby nebyly kladeny nároky na městský rozpočet – kdo by se vracel do minulosti, my dnes hledíme ke světlým zítřkům. Nepadlo ani jednoznačné rozhodnutí o prodeji či pronájmu Kongresového centra profesionálnímu operátorovi. Rada ZHMP krátce před zasedáním zastupitelstva provedla víceméně kosmetické změny ve vedení akciové společnosti, z představenstva byl odvolán výkonný management (GŘ a jeho náměstci), který však setrvává ve svých výkonných funkcích. Představenstvo se tak skládá výlučně z politiků a městských úředníků, oddělení výkonného managementu a „politického řídícího orgánu“ lze samo o sobě hodnotit pozitivně. Poněkud nestandardně se předsedou představenstva stal jeho dosavadní člen V.Goringer, člen opoziční Unie svobody, která tak těsně před volbami přebírá značnou odpovědnost za tento kontraverzní městský podnik.

Co dál s Kongresovým centrem? Je existence zařízení tohoto typu ve veřejném zájmu? A pokud ano, musí město takové zařízení budovat a vlastnit? A když už ho město vybudovalo a vlastní, musí ho samo, prostřednictvím městského podniku provozovat? Tato otázka souvisí s obecnou sporem mezi koncepcí „velkého města“ a „malého města“ (v analogii k pojetí velkého a malého státu). Pravicový recept je „malé město,“ levicový „velké město.“ Při koncept co nejštíhlejší veřejné správy – malého města – hovoří zkušenost malé schopnosti politiků a úředníků efektivně hospodařit, pružně se rozhodovat, obecná náchylnost k prosazování osobních či partikulárních spíše než veřejných zájmů, relativně snadná zkorumpovatelnost, komplikované a těžkopádné rozhodovací procesy ovlivňované iracionálními médii atd. Město by si proto mělo ponechat jenom to podnikání, pouze ten majetek a infrastrukturu, které potřebuje pro vykonávání svých základních funkcí. Na tom je jistě napravo od středu shoda, reálná aplikace tohoto principu se však ukazuje být těžší. Relativně široká politická shoda panuje např. v otázce vlastnění a provozování infrastruktury městské hromadné dopravy. Méně jednoznačná je naopak již otázka „infrastruktury“ pro kongresovou turistiku, na jednání ZHMP překvapivě vystoupila řada členů ODS (F.Laudát a R.Steiner) s tezí podle níž tuto infrastrukturu město potřebuje stejně jako infrastrukturu pro městskou hromadnou dopravu. Argumentem prý je rozvoj turistického ruchu, pořádání významných mezinárodních akcí, posilování mezinárodního významu Prahy a sekundární příjmy městské pokladny. Právě tyto sekundární příjmy ospravedlňují pravidelné dotace, jak je to prý i v jiných evropských městech. Přiznám se, že nejsem expert v oblasti kongresové turistiky, ale zdá se mi, že tyto argumenty mají něco do sebe, přesto nesouhlasím s tím, že město by mělo takovouto nemovitost nejen vlastnit, ale i provozovat. Bohužel nevěřím, že v městem řízené organizaci bude zajištěn finančně efektivní provoz, že obchodní vztahy s celou řadou obchodních partnerů budou uzavírány vždy tak, jako by šlo o dvě sobě rovné soukromé společnosti. Nevýhodné a podivné smlouvy se zdají být hlavním (a nijak překvapivým) problémem současného vedení KCP. Nevěřím ani, že městská organizace bude schopna pružně reagovat na jistě dynamický vývoj na tomto trhu. Podle mého názoru vyváženým řešením je ponechání nemovitosti Kongresového centra ve vlastnictví HMP, avšak jeho co nejrychlejší pronájem profesionálnímu operátorovi za podmínek, které umožní pořádání významných akcí jako je summit NATO, o něž by komerční operátor měl mít zájem tak jako tak. Z výnosu tohoto pronájmu bude město splácet a umořovat dluh současné akciové společnosti KCP. Část ztrát prohospodařených v KCP a způsobených chybným politickým rozhodnutím městu nezbude než nenávratně odepsat, k historické odpovědnosti za ně se jistě nikdo již hlásit nebude.

Jiří Witzany, 16.3.2002