Prezident a české demokratické strany se v uplynulých deseti letech ke KSČM staví jako ke straně, která se nikdy nedistancovala od své předlistopadové minulosti, která je přímou následnicí zločinecké organizace (viz zákon o protiprávnosti komunistického režimu,) a která je proto stranou antisystémovou, ohrožující naši mladou demokracii. Proto s KSČM odmítají vést politická jednání a nepřipouští její zástupce do vlády ani do vedení žádné z parlamentních komor. Tento postoj je však nedůsledný a polovičatý. Pokud je totiž KSČM opravdu taková, jak je možné, že je jí vůbec umožněno působit v našem demokratickém systému? Pokud je stranou opravdu demokratickou, nemající v plánu podvracet současné demokratické uspořádání, byť s velmi levicovými recepty, potom odmítání její účasti v parlamentních orgánech a v politických vyjednávání může být oprávněně označováno jako nespravedlivé a nedemokratické. KSČM se tak dostává do role oběti a získává sympatie mnohých voličů. KSČM musí být buď přijata jako demokratická strana, nebo důsledně odmítnuta, nelze pokračovat v současném schizofrenním postoji.

Co ale vlastně dnešní KSČM představuje? Stačí si přečíst její oficiální dokumenty. Například ve (vědeckém) hodnocení příčin a důsledků 17.listopadu 1989, období 1948-1989 podle KSČM představuje „vyšší, pokrokový stupeň společenského uspořádání“ a přes všechny kritické výhrady prý patří k nejlepším stránkám historie českého a slovenského lidu. „Listopad“ je označován za hlubokou kontrarevoluci, který v naší zemi umožnil restauraci kapitalismu a společnost tak byla odvedena z cesty hledání a prosazování spravedlnosti pro všechny. Z celého textu i z ostatních programových dokumentů vyplývá, že současný režim je považován za zásadně špatný, a záměrem je změnit ho na režim podobný zřízení předlistopadovému, byť možná s jistými vylepšeními (viz programová hesla: Nestačí přebarvit fasádu, Příčina je v tomto režimu, Kupředu k socialismu...). KSČM je právní, ideovou a do značné míry i personální pokračovatelkou KSČ. Komunistická strana Československa se ale dopustila, jak praví zákon, zcela zásadních zločinů proti demokracii a lidskosti. Z hlediska přirozeně-právního taková organizace přeci nemá právo na další existenci a ani žádná jiná organizace nemůže mít právo se k tomuto odkazu hlásit. Nejde o potrestání všech jejích členů, o tom musí případně rozhodnout soudy, ale této organizace jako takové jejím prostým rozpuštěním, tedy ukončením činnosti, jakkoliv je těžké rozpouštět stranu s 20% preferencemi. Možná právě to, že se tak nikdy nestalo, v rozporu s přirozeným principem, že zločin musí být spravedlivě potrestán, je jednou z příčin našeho současného hlubokého mravního a politického marasmu.