O co vlastně jde ve sporu o opravu Karlova mostu?

Karlův most ohrožuje mikrobiální a politický parazitizmus.

Kauza Karlova mostu hýbá pražskými médii, někdy se zdá být téměř „přemostováno“ a ve spleti šarvátek, názorů, obvinění a pomluv přestává být jasné o co vlastně jde a v čem je problém. Potřebuje Karlův most vůbec opravu, nebo nepotřebuje, musí stát 50, 200 nebo 400 milionů? Je třeba ji udělat co nejdřív, nebo není žádný spěch? Co všechno je třeba opravit? A je třeba začít od leva, zprava, nebo z prostředku? Je třeba vyměnit hydroizolaci, nebo i betonovou desku? Je současný projekt dobrý, nebo by se měl dále předělávat? Nechce se na tom náhodou někdo (projektanti, stavební firmy) napakovat? Nebylo by lepší vypsanou veřejnou zakázku zrušit a ještě chvíli měřit, sondovat a diskutovat?

Kdejaký politik, ať už původním povoláním gynekolog, nebo zubař, účetní či architekt se snaží odpovědět. Ač matematik/finančník, budu se o to asi muset pokusit, přes zřejmý střet zájmu alespoň částečně, jako člen ZHMP i já. Nejprve je však třeba připomenout, o co vlastně jde v celé této odborně-politické hysterii. Karlův most je snad nejvýznamnější národní památkově-kulturní stavbou. Projekt, politické rozhodnutí a samotná realizace jeho opravy jsou proto otázkou nejvyšší prestiže. Každý se proto pochopitelně snaží přihřát svojí polívčičku, odbornou či politickou, nebo alespoň přiotrávit sousedovu odbornou či politickou kozu. V oblasti odborné se ozývají jak zhrzení, ale i renomovaní, odborníci, tak i bohužel na ně se nabalující skuteční odborní a i političtí parazité. Tato relativně odborná diskuse se promítá do bohužel mnohem upadlejší diskuse politické. Zde se někteří se uchylují např. k průhledným pomluvám o snaze firem se na opravě napakovat. Stavební firmy se jistě často snaží „se napakovat“ na různých veřejných stavbách, ale pokoušet se o to u Karlova mostu, u nějž je nutné počítat s vůbec nejintenzivnější kontrolou a pozorností ze všech možných stran, vyžaduje opravdu podprůměrné IQ. Mít opravu Karlovu mostu na seznamu svých velkých staveb je pochopitelně snem většiny stavebních firem hledících do budoucna. Zcela logicky je třeba proto počítat spíše s dumpingovými cenami za požadovanou opravu, podobně jako samotný projekt, než cokoliv jiného. Tady jde hlavně slávu, ctižádost, prestiž, potažmo politickou moc, peníze nejsou to hlavní, a až někde v koutě se snad krčí veřejný zájem a nebohý most samotný.

Potřebuje vůbec Karlův most opravu, vždyť mu na první pohled nic není? Na první pohled ne, na druhý, a zejména při použití techniky lze zjistit, že dochází k narušování a postupné degradaci pískovcových kvádrů, z nichž je most vystavěn. Tento proces byl nastartován po opravě provedené v letech 1966-1975, kdy byl most zřejmě v duchu doby probetonován skrz naskrz. Vlhkost pískovcových kvádrů se tak zvýšila v letech 1994-2000 z 2% na 15%, obsah dusičnanů z 2 na 10 mg/g, obsah močoviny z 0,02 na 0,1 mg/g, v důsledku toho dochází k růstu mikrobiální koroze a k vzniku mechanických poruch v podobě vlasových a smykových trhlin. Jinými slovy, pokud se tento proces rychle nezastaví, Karlův most se rozdrolí, možná z něj zbude železobetonový skelet ze sedmdesátých let, který budeme moci pouze obalit novými (nehistorickými) pískovcovými kvádry. Špatný stav mostu v důsledku opravy v sedmdesátých letech a potřebu opravy již ani „odborná opozice“ nepopírá (ač nedávno někteří političtí pseudoodborníci ještě tvrdili, že Karlův most žádnou opravu nepotřebuje), usiluje však o další sondy a přepracování projektu. Celou situaci lze přirovnat ke kazícímu se zubu, skoro nic ještě není vidět, ale pokud se nespraví, bude ho třeba nahradit korunkou nebo dokonce vytrhnout. Protože nejde o ledajaký zub, ale o jakýsi národní zub, názor na to, kdy odkud, kdy a jak vrtat má kde kdo. Celý projekt rekonstrukce mostu je však již pracně projednáván a opakovaně oponován od začátku devadesátých let a navržené řešení bylo nakonec akceptováno v dlouhém a standardním procesu projektové přípravy zadané v polovině devadesátých let městem, který byl ukončen získáním stavebního povolení. Každé řešení u takto citlivé stavby vždy bude mít nějaké oponenty, kteří zaručeně ví, jak na to. Pokud jako podmínku budeme klást shodu naprosto všech odborníků, budeme si zřejmě muset počkat na počátek jeho viditelného rozpadání, který snad umlčí různé tvůrce virtuální reality. Že na to nakonec doplatí Karlův most, snad netřeba připomínat. Nakonec ještě pár slov k nedávnému zrušení veřejné obchodní soutěže na I.etapu opravy Karlova mostu ze strany TSK. Důvody se zdají být z dostupných informací velmi zmatečné a nesrozumitelné. Takováto soutěž je vypsána na základě projektové dokumentace, popisující co a jak se má dělat. Konečnou cenu určí až výsledek samotné soutěže s tím, že oficiální kalkulace počítala s odhadem cca 53 milionů. Kde se vzalo jakýchsi 128 virtuálních milionů neví ani asistentka J.Kasla A.Bechtoldová, která má na starost koordinace celé akce, že by snad naschvál tiskové oddělení Magistrátu údajně spřaženého s protikaslovským táborem…? Opakování celé soutěže se možná nestihne do vypršení platnosti celého stavebního povolení a tak sousedova koza úspěšně chcípne a Karlův most bude zřejmě pod vlivem mikrobiálních a politických parazitů spokojeně erodovat dál.

Jiří Witzany, 16.března 2003