Existuje korupce na pražské radnici?

Dokaž toto tvrzení a to tak, že dokážeš konkrétní případ korupce, přikázali 5.3. radní primátorovi hlavního město Prahy, jinak se omluv za poškození dobrého jména!

Těm, kteří mají blíže k matematickému vzdělání bych rád připomněl, že v matematice jsou používány dva typy důkazů existenčních tvrzení: důkaz konstruktivní, který přímo zkonstruuje či ukáže na objekt či jev s danou vlastností, a za druhé důkaz nepřímý, který dokáže existenci daného subjektu (např. sporem), aniž by na něj konkrétně ukázal. Existenci korupce lze podobně dokazovat, a často nic jiného nezbývá, aniž bychom na někoho konkrétního ukázali prstem.

Obtížnost konkrétního dokazování je dána specifickou podstatou trestného činu korupce, pro který trestní zákon stanovuje sazbu za přijímání úplatku v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu až na osm let (§160) a na druhé straně za podplácení až na pět let (§161). Pod pojmem přijímáni úplatku se myslí jak finanční tak nefinanční plnění či neoprávněný prospěch, a to i vůči spřízněné osobě (§162a). Zvláštní ustanovení o účinné lítosti do jisté míry umožňuje odhalování korupce prostřednictvím ohlášení jedním z pachatelů, musí se tak však stát bezodkladně (§163), po uplynutí jisté doby již není cesta zpět. Zatímco z počtu ohlášených krádeží lze poměrně přesně usuzovat na počet krádeží, které se skutečně staly (zpravidla je v zájmu poškozeného krádež ohlásit), nelze nic takového říct o vztahu mezi statistikou ohlášených či prokázaných korupčních případů a statistikou skutečně uskutečněné korupce. Poškozený v tomto případě totiž není ani podplácející, ani uplácený, avšak obecný zájem – veřejnost – v našem případě obyvatelé Prahy, kteří se o svém poškození sotva a někdy snad nepřímo dovídají.

Nepřímé metody pro stanovování míry korupce, resp. vnímání korupčního klimatu, na základě propracovaných anonymních výzkumu názorů obyvatelstva, podnikatelů, úředníků a politiků používají renomované organizace jako např. Transparency International (http://www.transparency.cz/). Tyto výzkumy vedou k pojmenování a k jisté kvantifikaci problému, k překonání různých tabu a často až následně k různým systémovým opatřením a akcím přinášející skutečné konkrétní důkazy existující korupce. I zpráva Transparency International, podobně jako jiné např. ze zdrojů EU, o indexu korupce v různých zemích světa ve své podstatě říká „korupce v ČR existuje a je značným problémem,“ aniž by informovala o konkrétních případech korupce. Pražští radní by proto měli doporučit vládě Miloše Zemana, aby po těchto organizacích kategoricky požadovala konkrétní důkazy, anebo omluvu za poškození dobrého jména ČR! Vždyť už se nakonec soudila v podobné věci např. s týdeníkem Respekt.

Proto jsem na zasedání ZHMP (7.3.) navrhl, aby se primátor a rada ZHMP obrátili na Transparency International ČR nebo na jinou podobnou organizaci s žádostí o provedení výzkumu míry vnímání korupce na pražské radnici. Při představě možných výstupů z takovéhoto průzkumu však tento návrh zastupitelé vesměs zřejmě raději nepodpořili. Jsem přesvědčen, že se téměř každý z nich podobně jako primátor, a mohu to potvrdit i já, setkal s relativně věrohodným svědectvím o korupci na radnici od osob, které by však svá svědectví z celkem pochopitelných důvodů nezopakovaly veřejně, resp. v trestním řízení. Z úkolu ZHMP, aby primátor předložil důkazy o existenci korupce na pražském magistrátě, však podle mého názoru vyplývá potřeba tento průzkum nakonec stejně zadat. Na něj by měla navázat systémová opatření.

Hovoříme-li o korupci na pražském magistrátě, bylo by velmi nefér zůstat pouze u možné korupce úředníků, vždyť je známo, že pokušení a možnost korupce vzrůstá se sociálním postavením a rozhodovací pravomocí veřejného činitele. Ano, jde o korupci politiků, radních, i členů zastupitelstva (proto používám spíše než „magistrát“ slovo „radnice“ zahrnující úředníky i politiky). Tyto problémy rozhodně nejsou pouze doménou mladých, či teprve formujících se demokracií. Viz např. aféry J.Chiraca na pařížské radnici (Týden, 4.3.02) nebo německé SPD na kolínské radnici (HN 7.3.02).

Pokud jde o nepřímé důkazy, resp. prevenci politické korupce, je užitečné se na věci podívat z druhé strany, zamyslet se nad možným konečným určením korupčních prostředků. Za prvé je jím pouhé osobní obohacení. Toto může být částečně kontrolováno poměrně standardním požadavkem na zveřejnění majetku profesionálních politiků nastupujících do významných funkcí. Můj návrh snesení vyzývající radní ke zveřejnění majetku na začátku a konci svého funkčního období, však většina zastupitelů bohužel nepodpořila. Na druhé straně snad o něco méně cynickým cílem korupčních prostředků jsou nákladné reklamní kampaně samotných politiků nebo stranické pokladny, z nichž ovšem většina peněz zpravidla odplyne taktéž do stranické politické reklamy. Z tohoto hlediska je myslím překvapivé, jak relativně málo úsilí věnují média či jiní hlídací psi demokracie hlubší analýze nákladných (pražských) politických kampaní. Jde jednoduše o stanovení jejich rozsahu (např. počtu billboardů, osvětlených panelů, placené reklamy v tisku, doby trvání atd.), což sice vyžaduje jisté úsilí, avšak není nemožné vzhledem k veřejnosti této reklamy, dále stanovení reálné hodnoty těchto kampaní (pronásobením dle běžných ceníků, žádné zvláštní slevy - neoprávněné výhody – pro politiky nepřipadají v úvahu), a nakonec jednoduché porovnání s tím, jak politici a politické strany finanční zdroje na tyto kampaně veřejně vykazují. Ten politik, který není schopen rozkrýt způsob financování své kampaně, je oprávněně a jednoznačně podezřelý z politické korupce, a je také nepřímým důkazem existence korupce na pražské radnici. Vzhledem k tomu, že zjevně zdaleka nejsem sám, kdo se obává, že v tomto směru není všechno v pořádku, přijalo nakonec ZHMP na můj návrh usnesení vyzývající ty pražské politiky, kteří vedli nebo vedou rozsáhlé mediální kampaně, aby zveřejnili jejich rozsah, reálnou hodnotu a skutečné zdroje jejich financování. Zastupitelstvo tak nakonec defakto uznalo, že si je vědomo možných nepřímých důkazů politické korupce na pražské radnici.

Jiří Witzany, 9.3.2002