Liberální fata morgána

Lukáš Jelínek, politolog a poradce předsedy sněmovny L. Zaorávka (ČSSD), se ve svém článku (Právo, 7.9.2005) zamýšlí nad otázkou „Proč do Sněmovny patří liberálové?“ Vychází implicitně z přesvědčení, že „liberální“ politický subjekt do sněmovny patří a to zejména proto, že takového programově relativně blízkého spojence ČSSD potřebuje. V této souvislosti správně volá po hlubší analýze liberálních kořenů sociálně-demokratického hnutí. A podobně by bylo možné hledat i sociálně-demokratické kořeny u stávajících stran liberálních, jak je tomu např. u britské liberální strany, která vznikla ze strany sociálně demokratické.

Je zajímavé sledovat, kolik neúspěšných pokusů o etablování „liberální“ strany u nás již proběhlo od roku 1989. Kromě Mandlerovy LDS a Dinstbierova OH se v čistě liberální stranu pokusila přetransformovat původně liberálně-konzervativní ODA podobně jako Unie svobody. Výsledek byl ve všech případech politický krach, včetně současných mizivých preferencí US-DEU a volebního výsledku Unie liberálních demokratů v nedávných volbách do EP. Nejde tedy spíš o falešnou fata morgánu, která vede k vyčerpání původního politického kapitálu, nejde o mnohokrát opakovaný omyl řady politiků i politologů?

Je pravda, že v evropských zemích, kromě levice reprezentované komunisty či sociálními demokraty a pravice reprezentované křesťanskými demokraty nebo konzervativci, existuje ještě střed (většinou s relativně nízkou podporou do 10%) představovaný liberály či zelenými. Vyjdeme-li z pravděpodobně správného předpokladu, že česká politická scéna se bude postupně konsolidovat a směřovat ke struktuře běžné v ostatních vyspělých evropských zemích, a z předpokladu, že konzervativní pravice je již obsazena KDU a ODS, docházíme opravdu k logickému závěru, že zde existuje neobsazený či nestabilizovaný středový prostor pro zelené či liberály.

Základní chybou této úvahy je však předpoklad o obsazení konzervativního prostoru KDU a ODS. Ačkoliv KDU do toho prostoru svou politikou jistě patří, sotva někdy, vzhledem k vysoké míře sekularizace našich zemí, osloví široké řady českých voličů podobně jako její sousední rakouští či němečtí křesťanští-demokratičtí bratři a sestry. ODS sice sama sebe poměrně systematicky a úspěšně nálepkuje jako strana konzervativní, její dlouhodobá a vnitřně hluboce zakořeněná politika je však v řadě klíčových aspektů v zásadním rozporu s konzervativními principy. Výchozím konzervativním principem totiž je přesvědčení, že člověk a společnost pro svůj život potřebuje pravidla. Konzervativci a explicitněji křesťanští-demokraté připouštějí, že člověk je tvor hříšný, bez osvědčených pravidel a omezování schopný všeho možného, co nakonec jeho samého i celou společnost ničí. Liberální politik je na druhou stranu vnitřně přesvědčen, že člověk si zaslouží maximální možnou a stále větší svobodu, není třeba se obávat jejího zneužití a tradiční pravidla je žádoucí postupně zpochybňovat a odbourávat. Tento princip se promítá nejen do přístupu k návrhům týkající se rodinné politiky, regulace drog, prostituce apod., ale také a zejména do celkového postoje k budování společenského řádu. Konzervativní politik ví, že moc je třeba rozložit mezi různé a vzájemně se kontrolující a vyvažující složky (výkonnou, zákonodárnou a soudní včetně např. zřízení Ústavního soudu a Správních soudů atd.), že je lépe ji přiměřeně decentralizovat (např. zřízením krajských samospráv), že je třeba zavést silné kontrolní mechanismy bránicí zneužití postavení politiků a státních úředníků (Nezávislý kontrolní úřad, zákon o střetu zájmů, kontrola financování politických stran, protikorupční zákony atd.), že je třeba vytvořit instituce usilující o dodržování pravidel hospodářské soutěže a volného trhu (Antimonopolní úřad, Komise pro cenné papíry, efektivní obchodní soudy a další regulační úřady). Liberální či libertariánský politik na druhou stranu potřebu zřizování takovýchto omezujících institucí často nevnímá ba přímo odmítá. Všimněme si, že většina uvedených institucí byla a je zřizována navzdory a proti vůli Klausovy ODS. ODS, ačkoliv rozpolcená v pohledu na různé standardní konzervativně-liberální etické spory, zastává systematicky libertariánské postoje v otázkách budování civilizované společnosti pravidel.

ODS proto z výše uvedených důvodů, ač nálepkována jako „konzervativní“, oslovuje zejména významnou část českých liberálních či libertariánských voličů. Zbývající část si pak spolehlivě rozebírá Sociální demokracie a sílící Zelení. Prostor pro vytvoření nové „liberální“ strany je tak opravdu pouze zoufalou fata morgánou.

Co však český volič neustále hledá je důvěryhodná a svým proklamacím skutečně věrná moderní konzervativní strana. Jejímu vzniku dal opakovaně zelenou (v případě ODA, US-DEU a 4koalice), opakovaně byl zklamán a to buď díky jejímu rozpadu či opuštění výchozích tezí a následné „liberální degeneraci.“ Podobným způsobem vznikli Evropští demokraté. Se svým protikorupčním a proevpropským programem dostali zelenou v pražských volbách v roce 2002 a ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2004, spolu s v komunální politice konzervativně ukotveným SNK a v čele s Josefem Zieleniecem, jedním z mála významných, dlouhodobě konzistentních a konzervativních českých politiků. Bylo by proto škoda, kdyby i Evropští demokraté hlásící se nyní k různým liberálním výzvám skončili stejně neslavně jako předchozí původně konzervativně laděné politické projekty.

Jiří Witzany,

autor je pražským zastupitelem a spoluzakladatelem Evropských demokratů