Měl by trestně stíhaný politik odstoupit?
Literární noviny | 30.4.2007 | rubrika: Spor | strana: 14

Obvinění Jiřího Čunka a nekonečně se táhnoucí aféra kolem (ne)odstoupení lidoveckého předsedy podněcuje otázky obecnějšího rázu - měl by politik odstoupit, pokud je vyšetřován policií? Jakým způsobem se u nás postupuje při vyšetřování činitelů ve vysokých funkcích? A má vůbec politik šanci se po očištění svého jména do funkce vrátit? Přou se pražský zastupitel za SNK Evropské demokraty Jiří Witzany a lidovec Jiří Král, herec a podnikatel.
Vážený pane Králi, ano, politik by měl odstoupit v případě, kdy je proti němu vedeno trestní řízení v závažné věci, tedy bylo mu již sděleno obvinění, a politik se nedokázal veřejně a přesvědčivě obhájit.
Na druhou stranu důvodem k odstoupení není samo o sobě podání trestního oznámení, to může podat kdokoliv, na kohokoliv a pro cokoliv. Situace se mění až po vznesení obvinění a zahájení samotného trestního stíhání. Důvodem nemusí být trestní řízení pro nedbalostní trestný čin nebo pomluvu. To se může týkat například komunálních a krajských politiků, kteří mohou být dokonce stíháni i pro své politické projevy. Na rozdíl od zákonodárců s rozsáhlou imunitou nepožívají ani základní ochrany nazývané indemnita.
Na druhou stranu důvodem pro okamžité odstoupení může být již zveřejnění informací ještě dříve, než dojde k podání trestního oznámení. A to zejména v případě, kdy politik nemá okamžitou odpověď. Důvodem může být i zveřejnění informací o neetickém jednání politika, které však samo o sobě není trestné. Ačkoliv například sexuální delikty politiků jsou českou společností tolerovány, jinde mohou být významným argumentem pro odstoupení. Viz třeba sexuální skandál amerického prezidenta Billa Clintona. Erotické dobrodružství a trapné vytáčky málem vedly k odvolání prezidenta Spojených států. Ale zpět k dané otázce. Policie sdělením obvinění vyjadřuje vážné podezření ze spáchání trestného činu. Garanci nezávislého a nestranného posouzení poskytuje však až řízení před soudem. Policie v případě obvinění snáší důkazy viny, vedena snahou usvědčit. Proto v případě veřejného činitele je podstatné, zda a jak se brání. Měl by v relativně krátkém čase vše, co svědčí pro jeho nevinu, zveřejnit. Jestliže politik všechny podstatné body, na kterých orgány činné v trestním řízení stavějí své obvinění, nevysvětlí a nedoloží, měl by rezignovat nebo být odvolán bez prodlení.
Politik se ve výkonu své funkce opírá o veřejnou důvěru. Obvinění orgány činnými v trestním řízení, které v normálním demokratickém státě požívají značné autority, je již vážná věc, ačkoliv nejde o konečný a nestranný rozsudek. Dlouhé, spletité vyšetřování bez jasných pro a proti není slučitelné s uvedeným požadavkem na důvěryhodnost nositelů veřejných funkcí, politik proto musí odstoupit. Otázka jeho návratu do politiky je věcí čistě politickou. Kdo mu má zaručit, že zpět získá dřívější politickou podporu, že zpět získá svoji funkci? Veřejnost by na druhé straně politikovi, který se očistí, měla připsat zvláštní kredit a myslím, že se tak často děje. Obvinění, kterému politik dokáže korektně čelit a plně se očistit, proto může být i jakýmsi křtem ohněm a cestou k vyšším politickým metám.
Kriticky by měl být zkoumán i postup orgánů činných v trestním řízení, zda skutečně postupují objektivně. Ovšem to, že soud politika osvobodí, není samo o sobě důvodem pro tvrzení, že orgány, policie a státní zástupce jednaly při vznesení obvinění chybně. To by vytvářelo politický tlak, aby politici na rozdíl od jiných smrtelníků nebyli nikdy, až na naprosto jasné případy, trestně stíháni. Podle mého soudu konečným arbitrem v otázce odstoupení či neodstoupení politika je veřejnost, která, a nikdo jiný, politikům dává mandát pro výkon jejich funkce. Signálem pro odstoupení je sdělení obvinění, může jím být ale i pouhé zveřejnění závažných informací. Nedokáželi ve vážné věci trestně stíhaný politik veřejnost velmi jasně přesvědčit o své nevině, měl by rezignovat!
JIŘÍ WITZANY

Zneužití obvinění jako součást politického boje

Vážený pane Witzany, dovolte, abych s vámi nesouhlasil. Presumpce neviny platí u politika stejně jako u kohokoli jiného, pokud tomu tak není, je to nebezpečný precedens. Píšete, že by měl politik odstoupit, pokud se nedokáže přesvědčivě obhájit. Jestliže se zeptáte deseti lidí v konkrétní kauze, zda se politik obhájil, jenom těžko dostanete jednoznačnou odpověď. Navíc zpravodajství většiny našich médií bohužel tíhne velmi často k bulvárnosti a k touze po senzaci za každou cenu, než k serióznímu rozboru dané kauzy. Nebezpečí zneužití v takové situaci je velmi velké. Měli bychom být schopni, bez ohledu na osobní antipatie ke konkrétnímu politikovi, vnímat jej jako nevinného až do pravomocného odsouzení. Dost na tom, že většinově přijímané pravidlo "na každém šprochu pravdy trochu" zanechá na něm Kainovo znamení.
Doporučoval bych všem plamenným zastáncům presumpce viny maličké zamyšlení, jak lehce se může kdokoli dostat do nařčení z trestného činu a jak složité je to vyvrátit. Je zde velké riziko toho, že politik ze strachu před skandálem může být korumpovatelnější. Navíc u nás, kde se několikrát objevilo silné podezření, že policie se některým kauzám věnovala až neuvěřitelně precizně, je velké riziko zneužití obvinění jako součásti politického boje. Podívejte se, jak velké je procento politiků, kteří byli obviněni, ale jejich případy byly odloženy pro nedostatek důkazů. Většinou poté, co odstoupili, jejich kauzy vyšuměly. Chápu proto postoj politika, který se cítí být nevinen a chce očistit svoje jméno. Pokud by na své funkce rezignoval, mohla by to vnímat určitá část lidí jako přiznání viny. Trestní oznámení se zvláště v předvolební době množí jako houby po dešti. Většina z nich je oznámena s velkou publicitou, zatímco zpráva o odložení, popřípadě o zrušení, se objeví po čase někde na poslední straně vedle zpráv o narození lachtana v zoologické zahradě. Bohužel inflace trestních oznámení v lidech podporuje už tak hodně rozšířený názor, že politika je špinavost a že krade každý. Je nutné, aby policie šetřila každý, byť sebemenší náznak korupce, ale musí se politikovi v případě prokázané neviny dostat satisfakce.
Bylo by dobré omezit poslaneckou imunitu na dobu výkonu mandátu a pouze na případy související s jeho funkcí.
Vhodné by bylo, aby média plnila funkci hlídacího psa demokracie a nesnažila se povrchním a laciným způsobem ovlivnit čtenáře. Velmi často tak, ať už záměrně nebo náhodně, manipulují veřejným míněním. Což může být velmi často zneužito. Rozhodnutí o vině by mělo zůstat na soudu.
JIŘÍ KRÁL

Politici veřejnými manažery

Vážený pane Králi, myslím, že ve své argumentaci chybně a možná i záměrně zaměňujete samotné odsouzení za trestný čin, podmíněný či nepodmíněný trest odnětí svobody s pouhým odstoupením z politické funkce. Jedná se o dosti rozdílné kategorie. Ano, i pro politika platí do vynesení konečného rozsudku presumpce neviny, presumpce toho, že nepatří za mříže. To ale přeci neznamená, že by měl zůstat ve vysoké politické funkci až do okamžiku, než je, v případě odsouzení, za mříže odveden. Vždyť toto zdaleka neplatí ani v soukromé sféře, vedoucí pracovník, o němž majitel podniku zjistí, že je vážně podezřelý například z korupce nebo zpronevěry, rychle, pravda většinou v tichosti, ze své pozice odchází, sám rezignuje či je odvolán ještě dříve, než je podáno trestní oznámení a vyšetřování dojde k nějakému závěru. Je na akcionářích, aby zvážili, jak vážné a podložené obvinění je, nemohou dávat všanc osud svého podniku a čekat, zda policie a soudy po zdlouhavém vyšetřování a soudním procesu k něčemu dojdou, nebo nedojdou, zejména jsou-li sami přesvědčeni, že se jejich manažer dopustil vážného přestupku a není již důvěryhodný. U politiků je přece situace podobná, jsou jakýmisi veřejnými manažery a voliči či veřejnost jsou akcionáři veřejného podniku, který politici spravují.
Máte ale pravdu, že příznačným znakem naší politické scény je mnoho trestních oznámení a vyšetřování, která vyšumí do ztracena. Máte pravdu, že tento stav v lidech podporuje už tak rozšířený názor, že politika je špinavost, že krade každý a ani policii nelze důvěřovat. Na jednu stranu jsou zneužívána trestní oznámení a to mimo jiné díky tomu, že mnoho lidí si stále plete trestní oznámení, které může podat kdokoli na kohokoliv, a trestní obvinění, které je již vyjádřením vážného podezření ze spáchání trestného činu formulované státní autoritou. Na druhou stranu vytváří nedůvěru, když až příliš mnoho z hlediska selského rozumu dobře podložených trestních oznámení či obvinění politiků končí pod stolem.
Něco může být v nepořádku opravdu i na straně policie. Zcela zřejmé případy jsou odloženy (například v případě jednoho nejmenovaného pražského politika) a příslušní politici sbírají další a další významné funkce, na druhou stranu případy podle mého názoru zcela absurdní jsou dotahovány až k trestní odpovědnosti. To je myslím třeba věc bývalého ministra informatiky Vladimíra Mlynáře.
Policie a soudy tudíž nemohou být absolutní autoritou z hlediska politické odpovědnosti. Jsou a musejí být konečnou autoritou z hlediska trestně-právní odpovědnosti. Politická rovina je však mnohem jemnější, arbitrem jsou voliči, příslušný zastupitelský orgán či politická strana, která příslušného politika do dané funkce vyslala. Odstoupení z politické funkce přece není konec světa, poprava či žalář, politici by přeci až tak na svých funkcích viset neměli!
JIŘÍ WITZANY

Politik není imaginární postava

Vážený pane Witzany, píšete, že zaměňuji pravomocné odsouzení s "pouhým" odstoupením z funkce. Pokud vnímáte politiku jako službu lidem a možnost měnit věci kolem sebe, není akceptovatelné odstoupit na základě laciného obvinění. Jak říká jedno ukrajinské přísloví: "Klevety jsou jako uhlí. Zašpiní i když se o ně jenom otřeš." Zde se dostáváme k jádru problému, o kterém by asi naše polemika měla být. Velmi často tak může být pranýřován politik, který se snaží vnést do naší zaběhlé, zatuchlé politické nekultury nový směr.
Mám za to, že politika je často vnímána jako činnost, která jde mimo nás a která se nás prostých občanů vlastně ani netýká. Pokud nerespektujeme pravidlo, že politiku vytváříme my a že "my jsme ti, kteří hýbou kolem dějin", dáváme tím najevo svoji slabost a neschopnost postavit se za své činy. Bylo by dobré, abychom dokázali jasně demonstrovat svůj názor. Jinak přistoupíme na rétoriku hospodských argumentů, které nepřijímají zodpovědnost za svoje činy.
Děkuji vám za připomínku kauzy pana Mlynáře. To je, myslím, velmi jasný a do očí bijící případ.
Mám za to, že kauza pana Čunka je do jisté míry kauze pana Mlynáře podobná. Je na čase přestat se alibisticky schovávat za politické fráze, ale nést kůži na trh. Jsem si vědom toho, že některé mé argumentace vzbudí politický rozruch. Vím, že některé mé názory budou velmi snadno manipulovatelné. Možná právě proto je užívám. Buď je naším cílem vést nekonfliktní, pseudointelektuální polemiku, která nikoho neurazí, ale také se nikoho nedotkne, anebo chceme vzít skalpel a chceme řešit problém.
V tuto chvíli je nutné říci, že nesouhlasím a odmítám jakékoliv zjednodušené vnímání, které by moji reakci posouvalo do tábora radikálů. Velmi důrazně sděluji to, že jakýkoliv rasismus je pro mě bytostně nepřijatelný. Naše polemika by měla provokovat k tomu, měnit věci kolem sebe, a k touze snažit se dělat okolí příjemnější a radostnější. Dej Bůh, abychom dokázali najít v sobě odvahu pojmenovat věci pravými jmény. Pojďme se společně snažit měnit věci kolem sebe.
Často tak nastává situace, kdy na vysokých politických postech sedí lidé, o kterých je všeobecně známo, že jejich předchozí jednání nebylo zcela košer, ale kterým nebylo nic dokázáno.
Tito politici respektují pravidlo nekonfliktnosti, a proto nikdo jejich minulost nestuduje. Buďme proto radikální v uplatňování pravidla "Padni komu padni!". Každý politik, stejně jako každý z nás, je nevinný do pravomocného odsouzení. Právo veta má volič. Jak bychom reagovali my, kdyby nás někdo neprávem nařknul z něčeho, co jsme neudělali.
Položme si otázku, jestli bychom nevolali po nezávislém posouzení a po objektivnosti v případě, že by se to týkalo nás. Sáhněme každý sobě do svědomí. Je zde vše košer? Nemohl by tam někdo úmyslně nebo náhodně nalézt něco, co by, byť absurdně, naplňovalo skutkovou podstatu trestného činu? Pokud jste odpověděl na tuto větu "ne", tiše vám závidím.
Budu rád, když tato moje reakce nebude vnímána jako běžně zaběhlý český alibismus, který se snaží relativizovat jakékoliv konkrétní chování. Nedívejme se na politika jako na imaginární postavu, snažme se vcítit se do jeho kůže.
JIŘÍ KRÁL

Čunek nepřesvědčil

Vážený pane Králi, píšete, že případ pana Čunka je podobný případu Vladimíra Mlynáře. Přesto, že absolutně nejsem přesvědčen o závažnosti pochybení bývalého ministra informatiky ve vztahu k vynesenému (ale stále nepravomocnému) rozsudku, nedokáži si představit, že by v dané situaci stále zastával pozici ministra. Připomínám, že i nyní platí pro Vladimíra Mlynáře, který se odvolal, presumpce neviny. Domníváte se snad, že by bylo únosné, aby Vladimír Mlynář i teď zastával ministerskou funkci?? Vladimír Mlynář z pozice ministra odstoupil, pokud se nemýlím, právě v době vznesení obvinění v této nešťastné kauze. Pan Čunek na druhou stranu ve své funkci vytrvale setrvává, přestože se již blíží možné podání obžaloby, přestože jde o věc podstatně závažnější, přestože svými výroky veřejnost o své čistotě opravdu nepřesvědčil, jakkoliv z hlediska právního platí i pro něj presumpce neviny.
Dovolím si podotknout, že principiální otázku, zda má někdo odstoupit nebo neodstoupit z důvodu vyšetřování, nelze spojovat s tím, zda se mi něčí názory líbí nebo nelíbí. Tvrdit, že se například jedná o spiknutí jakýchsi temných sil proti politikovi s "odvážnými" názory, považuji za poněkud nebezpečný způsob argumentace podrývající jakoukoliv racionální diskusi.
Nerozebírejme ale kauzu pana Čunka, daná otázka byla obecná, byť víme, že je do značné míry motivována právě touto žhavou kauzou. Ptáte se mne, zda bych v případě křivého obvinění nevolal po nezávislém posouzení a objektivnosti. Samozřejmě že ano, právní i veřejnou bitvu o očištění svého jména bych vedl, jak nejlépe bych uměl. Nedokáži si ale představit, že bych mohl dlouho setrvávat ve vysoké politické funkci, pokud bych pro to snad neměl naprosto jasnou a silnou veřejnou podporu.
Ne každé obvinění je ale křivé, to na začátku nikdo neví, neplatí ani presumpce viny, ani presumpce křivosti. V každém případě neplatí presumpce politické nezodpovědnosti! Politik, který je vyšetřován ve vážné věci, nedokáže se srozumitelně obhájit a stane se pro veřejnost nedůvěryhodným, z důvodů, které jsem uvedl výše, musí odstoupit!
JIŘÍ WITZANY

Nechejme politika očistit své jméno

Vážený pane Witzany, na rozdíl od vás si dokážu představit, že pan Mlynář mohl zastávat ministerskou funkci i po vzneseném obvinění. Jsme svědky téměř denně, že se objevují různá obvinění, která se dotýkají velmi citlivých a nebezpečných věcí. Pokud si přečteme několikeré noviny, můžeme snadno nabýt dojmu, že nás obklopuje ze všech stran korupce. Naštěstí má velká většina z nich pouze jepičí život, protože pokud by jenom třetina byla pravdivá, mohla by vést k rezignaci na touhu měnit věci kolem sebe. Zbylo by nám toto: jenom hospodské mentorování nad tím, že politika je špinavost, krade každý a že se politici dělí jenom na ty šikovnější, kteří se nenechají chytit. Politik je člověk z masa a kostí a ne nějaká nadrasa, na kterou se vztahují jiná pravidla než na kohokoli z nás. Ve své předchozí reakci jste tvrdil, že i v soukromé sféře následuje většinou poté, co majitel podniku zjistí, že jeho zaměstnanec je vážně podezřelý z trestného jednání, takzvané "v tichosti odejít". Oproti tomu si myslím, že moudrý majitel se rozhodně nezbaví schopného zaměstnance jenom na základě principu "jedna paní povídala". Spíše nechá celý případ důsledně vyšetřit, aby zjistil, jestli spíše nejde o konkurenční boj a zda se někdo jenom nesnaží získat něčí funkci. Jak už jsem napsal, mám za to, že velká část politiků, kteří odstoupili po sdělení obvinění, tak učinila proto, že neměla zájem na jakémkoli dalším pitvání se ve své minulosti. Nechejme proto na policii, aby dělala svou práci, na voličích, aby posoudili dostupné informace a podle nich ve volbách rozhodli, a na politikovi možnost očistit své jméno.
S pozdravem JIŘÍ KRÁL

Foto popis| ANO: RNDr. Jiří Witzany, Ph. D. zastupitel hlavního města Prahy, místopředseda SNK ED
Foto popis| NE: Mgr. Jiří Král herec a podnikatel, člen KDU-ČSL