Mnoho omylů Pavla Béma

Primátor zapomíná, že jeho úkolem je hledat a hájit veřejný zájem

Primátor Bém ve svém článku otištěném v MfD 17.9. nevybíravým až hysterickým způsobem napadá Jana Kasla v souvislosti s jeho kritikou řady kontraverzních rozhodnutí rady včetně snahy omezit veřejnou diskusi s opozicí k těmto tématům.

O co v této vzrušené diskusi o demokratické kultuře jde. Není pochyb o tom, že současná radní koalice ODS a ČSSD disponuje výraznou většinou hlasů v sedmdesátičlenném zastupitelstvu a každé většinové rozhodnutí je procedurálně platné. Procedurálně vzato, jestliže všechna rozhodnutí jsou dostatečně pevně „dohodnuta“ ve vládnoucím koaličním klubu, hlasů opozice skutečně není potřeba. Jsou-li panu primátorovi nepříjemné její připomínky, dotazy a kritika, může se je jistě pokusit je eliminovat vyřazením projednávání kontraverzních bodů z výborů zastupitelstva, kde je opozice zatím zastoupena (ale „demokratickým“ většinovým rozhodnutím může být vyloučena). Protože opozice nemůže bez hlasů vládnoucí koalice prosadit sama žádný bod na pořad veřejného jednání zastupitelstva, nezbývá dále než zajistit faktické zrušení veřejných interpelací v rámci zasedání zastupitelstva, kde opozice může „nekontrolovaně“ vystupovat s vlastními tématy, a to např. jejich přesutím na pozdní večerní hodiny nebo jinou procedurální obstrukcí. Dalším krokem je použití ekonomické síly města a prostředků daňových poplatníků ke kontrole nad regionálním mediálním trhem. Přesně touto cestou se pan Bém vydal a zřejmě ji považuje za správnou. Čas zastupitelů strávený v opozičních lavicích je pak zmarněn, neboť jejich účast je pouze formální a vpravdě zbytečná. Mohou pak svou neúčastí ušetřit mnoho ze svého takto stráveného volného času a nakonec i mnoho prostředků daňových poplatníků v rámci systému refundací.

Potřebuje tedy vlastně primátor a rada vůbec opozici? Dobrá rada a dobrý primátor určitě ano! Jejich úkolem je totiž činit rozhodnutí, která jsou ve veřejném zájmu, rozhodnutí veřejně obhajitelná. Činit právě taková rozhodnutí je v bytostném zájmu politiků, kterým jde o dlouhodobý a poctivý úspěch. Jejich nalézání není možné bez veřejné diskuse. Prvním „kolem“ takové diskuse je dialog s opozicí, která reprezentuje ony potencionální kritické názory, na která vládnoucí reprezentace bude muset dříve nebo později odpovídat. Kritika opozice k návrhům rady je předzvěstí problémů, které by mohly nastat, kdyby taková rozhodnutí byla přijata. Je samozřejmě na většinovém rozhodnutí rady a koalice, zda případná kontraverzní rozhodnutí s případnými korekcemi přijme, či nikoliv. Vytvořit odpovídající prostor pro demokratický dialog a komunikaci s opozicí, aniž by jí bylo garantováno jakékoliv právo na menšinové rozhodování, je tedy bezesporu v zájmu rozumné exekutivydobrého primátora a rady.

Druhým modelem rozhodování je systém kontinuálních politických handlů, nebo obrazně řečeno „dělení kořisti“ mezi držiteli jednotlivých pašalíků, kdy radní „solidárně“ podporují kroky jiných radních bez ohledu na jejich obecnou prospěšnost nebo neprospěšnost. Každý tak získá svůj menší či větší díl, rozhodnutí zvýhodňující ten či onen partikulární zájem bez ohledu na zájem veřejný. Dosavadní rozhodování Bémovy rady se bohužel podobá spíše mnohem více tomuto modelu. než výše uvedenému. Radní tak podpoří nevýhodný dodatek na pronájem Výstaviště nám.Hulínského, aby oni zase podpořili kontroaverzní odvolání ředitele úspěšného sociálního zařízení navržené radní Hallovou. Oba podpoří finanční absurdní transakci nám.Paroubka, na níž město okamžitě prodělalo čtvrt miliardy korun, aby jindy zase všichni „podrželi“ skandály otřeseného nám. Burgermeistra nebo radního Šteinera, či kontraverzní počínání prim.Béma v dozorčí radě ČSA atd. Rozhodnutí vyprodukovaná tímto obchodním procesem jsou velmi těžko veřejně obhajitelná, logickým krokemu je pakroto snaha veřejnou diskusi eliminovat.

Primátor, který se vydal touto cestou rozhodně není mužem na svém místě.

Doufejme, že se nedočkáme situace, kdy pan Bém bude obhajovat „demokratické“ rozhodnutí schválené kvalifikovanou většinou spočívající ve zrušení nebo výrazném omezení svobodných voleb atd. I takové rozhodnutí přijaté dostatečnou většinou je v rámci psaných demokratických pravidel platné, nicméně zřejmě není demokratické.

V další části svého protiútoku postupuje P.Bém podle schématu, kdy za jakékoliv špatné nebo sporné rozhodnutí minulé rady nese plnou odpovědnost tehdejší primátor, Jan Kasl, a tedy ať nekritizuje. Jako opoziční zastupitel v tomto i minulém volebním období mám myslím možnost tyto věci posoudit z jistého odstupu. Jakkoliv je pravda, že si primátor nikdy nemůže plně umýt ruce nad rozhodování rady, jíž předsedá, a Jan Kasl tak myslím ani nečiní, Bém vědomě zapomíná a zamlčuje, že Jan Kasl se za svého působení dostal do rozporu s většinovým tvrdým jádrem ODS právě kvůli své snaze provést systémové změny nebo odlišnému veřejně nesouhlasnému postoji k celé řadě rozhodnutí, které nyní zcela konzistentně kritizuje. Tyto jeho postoje vedlys k několikerým pokusům o jeho odvolání a nakonec po odmítnutí jeho protikorupčních návrhů k rezignaci.

Příkladem demagogie P.Béma je je např. alarmující míra zcela nepravdivých tvrzení ve věci Holešovického výstaviště. P.Bém uvádí, že město nezískalo z tohoto areálu za působení J.Kasla ani korunu. Pravdou ale naopak je, že až do poloviny minulého volebního období bylo městu odváděno cca 40 mil. Kč ročně od městské příspěvkové organizace spravující areál. Tento tok byl přerušen, až po uzavření smluv s novým nájemcem, které byly schváleny a podepsány přes veřejný nesouhlas tehdejšího primátora v době jeho týdenní dovolené, a po likvidaci příspěvkové organizace na návrh Igora Němce. I po podepsání těchto smluv bylo přesto město stále příjemcem 60 mil Kč, byť účetně realizovaných formou zápočtu proti závazku ve výši cca 300 mil. z nevýhodného nákupu některých nemovitostí v tomto areálu. Tento režim měl být opuštěn po 5 letech a tyto příjmy pak alespoň přiměřeně pokrývaly náklady na údržbu areálu v provozuschopném stavu. Pan Bém veřejnost dále hrubě dezinformuje, když tvrdí, že město nyní bude dostávat skutečných 10 milionů bez dalších nákladů. Režim zápočtu proti uvedenému závazku totiž zůstává nezměněn, město tak hotovostně neobdrží nic dalších téměř dvacet let, namísto dosavadních tří let. Uvedených 10 miliónů, od roku 2015 do roku 2063 inflačně valorizovaných, však prokazatelně zdaleka nepokrývá trvající závazek města přiměřeně udržovat pronajatý areál a navíc nově i zajistit jeho nákladné pojištění mimo jiné proti povodním (zatímco dříve toto bylo hrazeno zrušenou příspěvkovou organizací a doposud i novým nájemcem). Naopak prodloužení smlouvy s Incehebou na 60 let uzavřené primátorem Bémem, bez projednání ve výborech a jakékoli diskuse, bleskově a v průběhu léta, představuje velmi podivný obchod, z něhož městu celkově v rozporu se slovy pana Béma plynou pouze ztráty.

Zmiňnovaný bruselský zástuopce Z.Werner byl prosazen do svého místa proti výslovné vůúli a hlasu primátora Kasla, Listy Prahy prosadil J.Kasl pro zlepšení infotrmovanosti Pražanů přes odpor mnohých radních, od roku 2000 opozicí i primátorem Kaslem kritizovaná Fata Morgána byla dítětem náměstka P.ŠSvece a tvrdě prosazována ODS a tak dále…

Ve výčtu nevýhod je možné bohužel dále pokračovat. Jedná se tedy o zjevně nevýhodný těžko veřejně, bez použití lživých informací, obhajitelný ekonomický vztah schválený Bémovou radou.

Jako opoziční zastupitel od roku 1998 tedy musím upřímně říct, že Jana Kasla jsem vnímal jako primátora, který usiloval, byť ne vždyčasto neúspěšně, o systémové změny (zejména v oblasti otevřenosti radnice, komunikace s opozicí, přezkoumání veřejných zakázek, protikorupční opatření,…) a často veřejně stál proti kontraverzním rozhodnutím spojeným s tehdejším tvrdým jádrem radyrady.

Pavel Bém, možná poučen osudem předchozího primátora, se naopak snaží být reprezentantem a mluvčímlídrem tvrdého jádra pražské ODS., vůči němuž se naopak Jan Kasl postupně dostal do izolace. To logicky vede k tomu, že jeho dosavadní působení je zejména sérií líbivých mediálních úsměvů, prázdných frází a neuskutečněných slibů, proti nimž stojí absence skutečných systémových změn a zejména celá řada neuvěřitelně nevýhodných a podivných rozhodnutí rady, kterou nyní korunuje úsilí o omezení demokratické diskuse.

Jiří Witzany

Předseda Klubu ED v ZHMP a opoziční zastupitel 1998-2003

17.9.2003