Malé strany se vracejí k ODS

Malé strany se vracejí k ODS? Opravdu?

Podle Zbyňka Klíče (HN 14.5.) „malé strany“ poznaly nevyhnutelnou nutnost a vracejí se k ODS. První otázka je, zda tomu tak opravdu je, druhá, zda to je to, co naše politická scéna skutečně potřebuje.

Velké strany zjevně usilují o uchvácení mocenského a volebního monopolu na levici a pravici. Citovaný autor tvrdí, že má-li být český politický systém zdravý, měl by směřovat k systému dvou stran. Nyní po rozbití 4koalice, rozdrcení Unie svobody a oslabení SNK Evropských demokratů, se prý čeká na KDU a KSČM. Jakékoliv jiné strany než ony dvě velké jsou podle autora pouze projevem osobních ambicí jednotlivců.

Podívejme se nejprve na vzestup a pád Unie svobody, 4koalice a do jisté míry i (SNK) Evropských demokratů. Tyto strany vznikly na základě reálné politické poptávky po významné korekci směřování společenské a ekonomické reformy namísto k „mafiánskému“ kapitalismu spíše k systému, který lze nazvat kapitalismem demokratickým, či snad evropským nebo euroatlantickým, k systému právního státu garantujícího rovné šancí v osobních životě i v podnikání, k systému, který dává významný prostor občanské společnosti atd. Nezapomeňme, že v době vzniku Unie svobody a 4koalice se pády mnoha bank střídaly se skandály vytunelovaných fondů a podniků privatizovaných do rukou českých manažerů. Třeba vznik Unie svobody šel samozřejmě ruku v ruce s osobními ambicemi jednotlivců, jak jinak (?!), kteří v realizaci této společenské poptávky zároveň viděli šanci pro svou osobní politickou realizaci. Na tom samo o sobě není nic špatného, tak přeci funguje „trh politických myšlenek“.

Poučný je však úpadek těchto stran. Kromě oslabení výchozího programu díky jeho částečnému naplnění, jeho adopci ČSSD a mírnému zcivilizování ODS, je dán zejména vnitřním personálním rozkladem. Pro něj udělaly mnoho samy špičky uvedených stran permanentním bojem o politické lídrovství a řadou dalších zbytečných chyb. Významnou roli ale sehrála machiavelistická technologie ODS. Ta spočívá v principu „koupit prodejné, odměnit přisluhovače, podpořit budování pátých kolon a potrestat největší vzbouřence.“ Štvanice na „otce zakladatele“ označované za „největší zrádce ODS“, vytahování politiků volebně druhé a horší kategorie do placených exekutivních pozic na místní a regionální úrovni a oslabování těch, kdo jsou nositeli reálného vymezení vůči ODS, je opakujícím se schématem. To logicky vede, ze strany ODS, k žádanému oslabení volební konkurenceschopnosti a vnitřnímu narušení příslušné „malé“ strany. Trestání odbojných a vítězství poslušných nakonec vede k vyprchání původního étosu a ke směřování k modelu volebně nezajímavého „satelitu ODS.“ Aby mi však bylo dobře rozumět, ano tímto může být ohrožena i SNK ED, jak naznačuje Z.Klíč a L.Jelínek (Právo, 17.5.), takový vývoj ale není do budoucna nezbytně nutný.

Zamysleme se dále nad tím, zda naše politická scéna je zralá na pouze jednu stranu napravo od středu? Je pravda, že hlubokou ekonomickou krizi druhé poloviny devadesátých let vystřídala poměrně slušná prosperita. ČR vstoupila do Evropské unie a těžko, ale přece se postupně zapojuje do evropských struktur a přijímá evropské standardy. Je ostudou pravice, že klíčové kroky vedoucí k těmto změnám uskutečnila právě vláda dominovaná ČSSD. Tím paradoxně jakoby došlo k oslabení nosných témat uvedených politických alternativ ODS. Ta na druhou stranu spolu s odmítáním odpovědnosti za politickou a společenskou krizi druhé poloviny devadesátých let zůstává baštou antievropských postojů , ale i fundamentalistické verbální. „pravicovosti“. Její vlajkovou lodí se v posledních volbách stal Tlustého program rovné daně a rovných dávek v hávu „Modré šance“. Nyní sám premiér ODS usvědčuje svou stranu z „pravicové křečovitosti“ tohoto programu, který by byl, podle jeho vlastních slov, nerealizovatelný ve většině vyspělých zemí. To je však zjevnou známkou ideové vyprázdněnosti ODS, která zůstává především militantním politicko-podnikatelským konglomerátem. To se projevuje zejména na místní a regionální úrovni, kde je často ovládána pro normální lidi neprostupnými lokálními mafiemi. Pokusy o reformu a změnu se ukazují být nesmírně obtížné, jak ukazuje např. souboj části ODS s kontraverzním starostou Jančíkem a jeho příznivci na Praze 5. Právě proto zde je nadále důvod pro vznik a existenci té či oné reálné a věrohodné alternativní strany napravo od středu, a to jak z pohledu místní a regionální politiky, tak z pohledu nadále platné ideové poptávky po solidní proevropské nesocialistické politice. Zda se však těm, kteří takový obecný cíl skutečně sdílí, podaří postupovat společně a efektivně, a zároveň odolat smrtícímu objetí svého „velkého bratra“, zůstává otevřenou otázkou.

Jiří Witzany, www.witzany.cz

autor je spoluzakladatelem Evropských demokratů

a členem zast. hl.m.Prahy za SNK ED

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Malé strany se vracejí k ODS. Nevyhnutelně
Hospodářské noviny | 14.5.2007 | rubrika: Názory | strana: 11 | autor: Zbyněk Klíč

Česká republika začíná směřovat k systému dvou stran. Předzvěstí je počínající integrace pravice. Část Unie svobody bude na blížícím se sjezdu požadovat bližší spolupráci s ODS a integrační ochotu naznačuje i volba nového vedení SNK-ED.

Když zmizí cíl existence

Česká republika vykazuje jednu důležitou charakteristiku - je homogenní. V naší zemi neexistuje výraznější etnické, náboženské či geografické etnikum, které by společnost výrazně štěpilo. Dominantní spor se točí kolem ekonomických a sociálních otázek.
Tento rozpor v minulosti vedl k rozdělení stran na pravici a levici. Další štěpení - regionální, etnické a náboženské - se v České republice neuchytilo. Ať již v důsledku vyčerpanosti (moravistická hnutí v počátcích 90. let), či odcházející konstituční báze obrany církve (KDU-ČSL).
Existence malých pravicových stran je založena na pomíjivých základech. US-DEU vznikla na negativních emocích vůči ODS, Evropští demokraté (ED) na osobních ambicích a Strana zelených na aktuálním tématu. Základ SNK je sice pevný, komunální, na celostátní ambice však ani ve spolupráci s ED nestačí. Tendence k jednomu pravicovému bloku jsou proto přirozené.
V čele US-DEU dnes sedí lidé, kteří před rokem 1998 nebyli členy žádné politické strany. Postrádají původní étos vymezení vůči ODS, proto je u nich velmi pravděpodobný pragmatický postoj k otázce slučování. Rovněž v čele SNK-ED nově zasedli zástupci, kteří se s ODS umí dohodnout. Jak v Praze (Markéta Reedová), tak v Hradci Králové (Helmut Dohnálek) a Středočeském kraji (Josef Martinic) dělají tito členové vedení náměstka lídrovi ODS.
Snaha o spolupráci je výrazem pochopitelného zájmu malých stran, jak si udržet aspoň část moci (tedy původního cíle každé etablované strany). Příklad KDS dokazuje, že integrace neznamená automaticky pohlcení.

Čekání na KSČM a lidovce

Překážkou pro podobný proces na levici je existence KSČM. Strana je založena mimo jiné na odkazu k předlistopadovým poměrům, který je nepřijatelný pro ČSSD. Integrace tak přichází v úvahu až za několik generací, kdy se KSČM zbaví pupeční šňůry ke své předchůdkyni.
Neznámou zůstává také situace KDU-ČSL - té brání v jasném přimknutí k některému z pólů silné regionální religiózní zázemí a rovněž zřejmé rozpory v pohledu na základní politické otázky mezi voličskou základnou a vedením. Do budoucna však KDUČSL v zájmu zachování vlivu bude muset mezi jednou ze stran zvolit. Ať již s ohledem na klesající voličskou podporu, či stálé zužování výběru témat, na kterých se jako strana může profilovat.
Chce-li být český politický systém zdravý, ke dvoustranickému formátu by měl mít sklon. Jakékoliv další štěpení stranického systému představuje jen osobní ambice jednotlivců a je pro systém jako celek škodlivé.

O autorovi| Zbyněk Klíč, Autor, redaktor CEVRO Revue, je předsedou Politologického klubu Mladých konzervativců

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Starostové táhnou na Prahu
Právo | 17.5.2007 | rubrika: Publicistika | strana: 6 | autor: Lukáš Jelínek

V senátorských a poslaneckých lavicích přibývá primátorů, starostů a dalších komunálních politiků.
Vzkaz od občanů je zřejmý: Věříme těm, jejichž práci si můžeme doma osahat.
Zatímco politici uhnízdění na centrální úrovni jsou vnímáni jako ti odtržení, kteří si dělají, co chtějí, tak lokální politické elity ještě elementární důvěru mají. Nejlépe ji pak dokážou využít při obsazování horní komory, kde v malých obvodech a při nízké voličské účasti o výsledku rozhoduje každý hlas ze zapomenuté vísky.
Velké partaje se na popularitě komunálních politiků dříve pouze vezly. Nyní je už nejen KDU-ČSL, ale i ČSSD posouvá ve svých útrobách do čelných pater. Pokud je nápor povinností neskolí, jsou nadějnou budoucností etablovaných subjektů.
Stále je však dost komunálních politiků, kteří po parlamentních mandátech pošilhávají, leč klasických stran se ostýchají. Na jejich podporu se ustavují regionální politické struktury či rozličná uskupení nezávislých, jež spoustě z nich pomohla především usednout v Senátu. Ovšem schopnost jedince prosadit se ve světě ostrých stranických loktů je mizivá. Aby získali technický a informační servis a zároveň mohlo dojít alespoň k základní koordinaci postojů, integrují se tito solitéři v senátních klubech. V současné době jednak v Klubu otevřené demokracie (kde s nimi pobývají Karel Schwarzenberg či Jaromír Štětina), zejména však v šestičlenném klubu Sdružení nezávislých kandidátů.
Jistou záštitu nad ním má strana SNK ED. Vznikla počátkem loňského roku sloučením ambiciózních a liberálně profilovaných Evropských demokratů a Sdružení nezávislých kandidátů, v jehož řadách zakotvili agilní "komunálníci" napříč republikou. Dnes má jak sto dva starosty, tak ale i tři evropské poslance. První housle v SNK ED doposud hrály pražské hvězdy - exprimátor Kasl nebo europoslankyně Hybášková.
Souviselo to s tím, že v hlavním městě byli ED dlouho druhou nejsilnější formací, ale také s přesunem části bývalých členů ODS do menších pravicových stran. Teď je situace jiná. Pražským celebritám, jež ne vždy zvládaly týmovou hru, odzvonilo a ke slovu přichází "venkov".
Předsedou SNK ED se o víkendu stal náměstek královehradeckého hejtmana Helmut Dohnálek, zastupovat jej budou náměstkyně pražského primátora Markéta Reedová a Josef Martinic ze středních Čech.
Ozvěna přinesla potlesk stratégů občanských demokratů. Všechny čerstvé špičky SNK ED to v komunální a krajské politice táhnou společně s ODS, čímž prý projevují tendence k jednomu pravicovému bloku. Dokonce i v Senátu se špitá, že "nezávislí" zákonodárci tančí, jak ODS píská, a že například při prezidentské volbě bude příští rok stačit, aby se na ně Václav Klaus pěkně usmál.
Spolupráce bezpartijních komunálních politiků či představitelů SNK ED s Topolánkovou stranou je v mnoha ohledech logická. Vždyť ODS dominuje většině regionů. Pakliže "nemodří" starostové v zájmu svých obcí, ale třeba i vlastních politických kariér kooperují s občanskými demokraty, lze to pochopit. Vidět v nich něco jako "pátou kolonu" by bylo nespravedlivé. Na druhou stranu, grandiózním projektem SNK ED by mohlo být důsledné obohacování celostátní politiky úspěšnými a obecně přijatelnými místními lídry, byť by se možná časem vydali směrem k větším partajím. Stát se satelitem ODS by v takovém případě - vzhledem k polarizaci české společnosti - bylo nemoudré, ba kontraproduktivní.

Foto popis|

O autorovi| Lukáš Jelínek (Autor je politolog)