Při četbě  mnoha, podle mého názoru nevýhodných, uzavřených nebo navrhovaných obchodních smluv mezi hlavním městem Prahou a komerčními subjekty se snažím zodpovědět otázku, jak systémově zajistit, aby město bylo rovným partnerem vůči svým komerčním dodavatelům, pronajímatelům, kupcům apod. Na jedné straně totiž většinou stojí úředníci Magistrátu s relativně nízkými fixními platy a s pravidelnými odměnami, které v podstatě nezávisí na komerčních těžko měřitelných úspěších či neúspěších města. Na druhé straně stojí agresivní vyjednávači většinou bezprostředně zainteresovaní na ekonomické výhodnosti uzavřených smluv, a to buď přímo vlastníci či partneři příslušné společnosti, nebo zaměstnanci zpravidla dobře zainteresovaní na ziskovosti své společnosti. V uzavíraných smlouvách nejde pouze o cenu, nebo výši nájmu, ale o nespočet detailů týkajících se např. kontroly kvality, výpovědních podmínek, délky smlouvy, možností valorizace, právní vymahatelnosti atd. Tyto výhodné či nevýhodné skryté detaily znamenající ve finančním vyjádření desítky i stovky miliónů korun daňových poplatníků. Je vůbec možné, aby v tomto nerovném boji bylo město úspěšné? Prostistrany města jdou racionálně za svým cílem, většinou až na hranici pravidel hry, často možná i za ni. A co dělají městští úředníci, případně městští radní? Hájí vždy zájmy města jako kdyby šlo o jejich vlastní firmu?
 To že tomu tak mnohdy v současnosti není, ukazuje podle mého názoru např. právě projednávaná smlouva  na pronájem Holešovické tržnice stejně jako skandální případ nedodržování zákona o veřejných zakázkách ze strany města při pronajímání nemovitostí. Doposud platná nájemní smlouva na Holešovickou tržnici zavazovala současného nájemce firmu Delta Climatizer hradit nájemné ve výši cca 80% ročních tržeb areálu nejméně však 109,7 milionu Kč, smlouva navíc umožňuje odčítat od nájemného výdaje na stavební úpravy prováděné v areálu, město proto zatím nevidělo z nájemného ani korunu. Tato smlouva byla nedávno dodatkem prodloužena až do roku 2045 !? Lze spekulovat proč takové nájemné a proč ne jiné, tato smlouva však snad vznikla ze skutečné obchodní soutěže (1994)  a nyní představuje jisté fixní oboustranné závazky mezi městem a nájemcem. Před několika týdny však vedoucí odboru obchodních aktivit MHMP předložil Finančnímu výboru dodatek k této smlouvě, který měl údajně upřesnit dosavadní smluvní vztahy. Při detailním studie se však ukázalo, že jde o snížení nájemného na fixních 65 milionů Kč prakticky bez možnosti valorizace až do roku 2045. Smlouva navíc obsahovala trojnásobnou opci na desetileté prodloužení smlouvy, tedy až do roku 2075. Jedná se tedy o snížení nájemného kumulativně do roku 2045 o více než 2 miliardy, nemluvě o neskutečném inflačním znehodnocení fixního nájemného po 45 letech. Tento předklad nemohu nehodnotit jako prostý pokus o tunelování města. Tisk navíc nebyl vybaven jakoukoliv argumentací nebo ekonomickým rozborem, proč by se město mělo vzdávat současného smluvně sjednaného nájemného. Hlasy KSČM, ODS a ČSSD však přesto bylo snížení nájemného o 45 milionů, byť pouze na 5 let, z nepochopitelných důvodů doporučeno a radou bude zřejmě schváleno. Takto hlubokému zásahu do ekonomických podmínek nájemního vztahu by navíc přeci měla předcházet nová obchodní soutěž.
Město potřebuje v každém případě v  úředníky, kteří si ani nedovolí se pokusit předložit pro město tak drze nevýhodnou smlouvu. A pokud se to stane je třeba vyvodit okamžité personální důsledky. Obávám se, že tento princip nebude v tomto podobně jako v jiných případech naplněn. Tento problém je totiž třeba řešit v první řadě na úrovni Rady ZHMP.
 Vraťme se však k původní obecné otázce, jak systémově zajistit, aby město bylo rovným partnerem v obchodních vztazích. Velmi těžko lze zavést systém pozitivní ekonomické motivace vzhledem k tomu, že město není běžnou ziskovou organizací. Nezbývá nic jiného než důsledné uplatňování principu kontroly, členy zastupitelstva a veřejností, jejímž nezbytným předpokladem je ale dostupnost informací o obchodních transakcích města. V případě nedostatků je pak nutné důsledně vyvozovat osobní odpovědnost, jak na úrovni městských úředníků, tak na úrovni radních a zastupitelů. V neposlední řadě je třeba uplatňovat principy zákona o zadávání veřejných zakázek, a to i tam, kde to zákon explicitně nepožaduje. Zákon o veřejných zakázkách se vztahuje na zakázky, kde město vydává peníze. O peníze však jde i v ostatních případech, např. u nájemních smlouv, kde město poskytuje nebytové prostory a za to dostává peníze, vždy jde nakonec o výměnu hodnot (peněz, služeb, práva nájmu, zboží atd.) mezi městem a smluvní protistranou, na níž lze velmi vydělat a velmi prodělat Bez skutečné a transparentní soutěže a neustálé kontroly se zástupci města bohužel ukazují většinou být těmi, kdo snadno akceptují méně výhodné podmínky samozřejmě  na úkor daňových poplatníků. Uvedený příklad smlouvy na Holešovickou tržnici a řady jiných nájemních smluv je toho bohužel důkazem.

Jiří Witzany, člen ZHMP za US