Jiří Paroubek a Petr Švec – tvůrci permanentního spiknutí proti hlavnímu městu Praze

Náměstek primátora Hlavního města Prahy pro oblast financí Ing. Jiří Paroubek je přímo odpovědný za vysoce ztrátové řízení a plánování finančních prostředků Hlavního města Prahy v řádech stamiliónů Kč ročně a je přímo odpovědný za dlouhodobý vysoký stav finančních prostředků na účtech Hlavního města Prahy (aktiva) ve výši 6-12 mld. Kč v situaci zadluženosti Hlavního města Prahy (pasiva), která od konce roku 1999 až do roku 2001 byla ve výši 11-19 mld. Kč.

- průměrný stav finančních prostředků Hlavního města Prahy (aktiva) v roce 2001 byl 9,2 mld. Kč a průměrný stav zadluženosti Hlavního města Prahy (pasiva) v roce 2001 byl 15,9 mld. Kč

- úrok placený na zbytečně čerpaných cizích zdrojích stojí Pražany stovky miliónů Kč ročně, Hlavní město Praha platí za půjčené cizí zdroje přirážku za kreditní riziko, za uložené vlastní zdroje žádnou takovou přirážku Hlavní město Praha nedostává

- ukládání finančních prostředků Hlavního města Prahy není transparentní

- není eliminován prostor pro korupci a klientelismus

- přebytečné finanční prostředky nebyly ukládány do vhodných instrumentů a ve vhodné struktuře (splatnost, likvidita, měna, typ úrokové sazby, typ daně)

- nebyly využívány klasické nástroje pro řízení volných/cizích zdrojů (úvěr umožňující postupné čerpání/splácení, kontokorentní rámce – sezónní výkyvy, program menších dluhopisů s různými splatnostmi/zabudovanými opcemi, cashpooling s příspěvkovými organizacemi/městskými částmi, investice do obligací se stejným ratingem/vlastních obligací)

Proces ukládání finančních prostředků Hlavního města Prahy není transparentní a Ing. Paroubek záměrně vytvořil prostor ke korupci a klientelismu, k ukládání finančních prostředků u oblíbené banky. Ing. Paroubek odmítal žádosti členů Zastupitelstva hlavního města Prahy (lze přesně písemně dokladovat), aby bylo vypisováno výběrové řízení ve věci ukládání finančních prostředků Hlavního města Prahy. Ukládání finančních prostředků např. do státních obligací by přineslo mnohem vyšší výnosy než finanční politika deponování obrovských prostředků na účtech Ing. Paroubkem vybrané a oblíbené banky.

Ing. Paroubek byl předsedou komise pro naplňování Smlouvy o spolupráci při správě portfolia cenných papírů a o poskytování poradenských služeb souvisejících s cennými papíry, uzavřené se společností EPIC Securities, a.s.

Generální ředitel společnosti EPIC Securities, a.s. je Vladimír Motlík, tenisově-lyžařský přítel předsedy ODS Václava Klause. Motlík byl spoluautorem tzv. regulace kapitálového trhu v České republice. Výsledkem této tzv. regulace kapitálového trhu bylo mj. vytvoření neprůhledného právní prostředí, v němž se mocným finančním skupinám dařilo „legálně“ likvidovat drobné akcionáře, kteří byli zpočátku armádou Klausovy kuponové privatizace.

Dva privatizační fondy česko-kanadského podnikatele Motlíka se v letech 1995 až 1997 staly vrcholným hráčem mezi desítkou největších fondů druhé privatizační vlny.

Motlík přinesl obrovské finanční sumy z vídeňské základny společnosti EPIC Securities, a.s. a dokázal lépe a efektivněji než kdokoliv jiný využít známostí

s  Klausem, Karlem Dybou a Ivanem Kočárníkem a jejich privatizačními poradci. Pro politické přátele pořádal Motlík velkolepé turnaje ve vládních Kolodějích za účasti bývalých tenisových hvězd a herců v čele s Jiřím Bartoškou.

Bezedným zlatým dolem Motlíka a náměstků primátora Ing. Paroubka

a Ing. Švece se stala radnice hlavního města. Výsledkem tajných dohod bylo naprosto unikátní těsné sepětí soukromé firmy s městem. V květnu 1998 uzavřel EPIC Securities, a.s. smlouvu s pražským magistrátem o správě cenných papírů města. Součástí kontraktu je ustanovení, že když Praha rozhodne o restrukturalizaci některé ze svých společností, v níž drží akcie, uzavře dílčí poradenskou smlouvu s Motlíkem. Odměna – čtyři miliony korun ročně plus procenta z každého uzavřeného obchodu.

Motlík získal nejen moc nad majetkem ve výši zhruba čtyřiceti čtyř miliard korun, ale i exkluzivní přístup k informacím magistrátu. Není znám případ, že by se státní nebo komunální instituce takto vydala do rukou jediného podnikatele. Zvlášť výnosným obchodem v Praze se staly elektrárenské, plynárenské a teplárenské společnosti. Na valných hromadách těchto firem dosahovalo město a stát, reprezentovaný Fondem národního majetku, těsné většiny nad podíly zahraničních investorů. Aby se Motlík, Ing. Paroubek a Ing. Švec nemuseli dělit o ekonomickou moc ve městě se státem

a aby byly před státem utajovány nelegální obchodní a finanční operace, realizovali projekt takzvaných pražských holdingů, v nichž se spojily zájmy města a zahraničních společností. Vznikly tak jedny z největších politickoekonomických chobotnic v polistopadové éře. Tyto holdingy vyšachovaly Fond národního majetku z rozhodování v Pražské energetice, Pražské plynárenské a Pražské teplárenské. Tím, že město převedlo část akcií na zahraniční firmy a pak oba investoři oznámili tzv. jednání ve shodě, se ocitl Fond národního majetku v menšině. Výsledkem tajných dohod Motlíka, Ing. Paroubka a Ing. Švece došlo k nepřátelskému převzetí společností proti zájmům jednoho z akcionářů – v tomto případě státu.

Jednání Motlíka, Ing. Paroubka a Ing. Švece, na základě kterého byla převedena část akcií města na zahraničního investora bez výběrového řízení, bylo protizákonné. Motlík v době uzavření poradenské smlouvy s Hlavním městem Prahou měl uzavřenou poradenskou smlouvu se zahraniční energetickou společností GESO, která je spoluvlastníkem Pražské energetiky. Politika založení holdingů umožnila nelegální korupci radních. Holdingová většina dosadila do dozorčích rad a představenstev energetických podniků náměstky primátora a členy Rady hl. města Prahy s ODS i ČSSD, kteří pak od těchto firem pobírají milionové honoráře.

Spoluautor holdingového projektu náměstek Ing. Švec, jenž pravidelně jezdil na pozvání Motlíka lyžovat do Britské Kolumbie v Kanadě, přitom sedí v šesti statutárních radách.

Právě Ing. Švec v jednom z dopisů, kde reaguje na kritiku holdingů ze strany opozice, přesně odhalil některé důvody založení holdingů: „Nemyslíte, že všechny tyto hysterické reakce jsou také odpovědí na to, co jsme jako Praha udělali? Že jsme plynárenství a energetiku vyškubli z rukou státu

a společně s Němci si do toho od státu nenecháme mluvit?“

Vděčnost, kterou radní za miliónové vedlejší příjmy projevují Motlíkovi, je přitom bezmezná. Odhlasovávají miliardové zakázky pro společnost Subterra, kterou EPIC Securities, a.s. vlastní. Firma, jejíž majitel radí pražskému magistrátu, získala například kontrakty na hloubení kolektorů

v Praze, rekonstrukci Kongresového centra, podílí se na tunelu Mrázovka, výstavbě tramvajové trati na Barrandov či bytového komplexu Počernická.

Jediný případ takovéto protekční zakázky by za normální situace musel vést k pádu Rady. Vznikl trojúhelník Rada hl. města Prahy – EPIC Securities, a.s. – Holding, napájený hromadou peněz a uplácející vše kolem sebe bezprecedentním způsobem, že je zatím zcela neprůstřelný.“

EPIC Securities, a.s. poskytla poradenské služby společnosti Vivendi Water, která vyhrála veřejnou soutěž na privatizaci společnosti Pražské vodovody

a kanalizace. Balík 66 procent akcií v PVK prodával Fond národního majetku

a nikoliv město Praha. Na první pohled angažmá správce pražských akcií Motlíka společností Vivendi není žádným konfliktem zájmů. Avšak privatizace Pražských vodovodů a kanalizací, v nichž Praha vlastní 34 procent akcií, se bytostně dotýká zájmů města, jež by měl EPIC Securities, a.s. hájit především.

Spolupráce mezi Motlíkem a Vivendi neskončila ani privatizací PVK. Nad rámec dosavadní generální smlouvy o poradenství na akvizice uzavřel EPIC Securities s Vivendi subkontrakt na dva miliony dolarů. Motlíkovým hlavním úkolem má být lobbing při uzavírání nové smlouvy mezi akcionáři PVK – mezi městem Praha a Vivendi. Praha a Vivendi v nich hájí jasně protichůdné zájmy. Společnost Vivendi usiluje o to, aby mohla rozhodovat o investicích, které jdou na modernizaci vodáren a kanalizačních sítí a vytvořit si nástroje pro uplatnění mnohem vyšších tarifů vodného a stočného pod záminkou mimořádných nákladů na opravy a investice. Právě v době, kdy měl být podepsán zmíněný subkontrakt s Vivendi, dostal Motlík i novou zakázku od magistrátu. EPIC Securities, a.s. má ocenit čtyřiatřicetiprocentní podíl akcií Prahy v PVK. Na radnici totiž Ing. Paroubek a Ing. Švec připravují prodej zbytku cenných papírů právě Vivendi. EPIC Securities, a.s. tento balík ohodnotil zhruba na třetinu ceny, než jakou od Vivendi inkasoval Fond národního majetku. Přitom zisky PVK se zvyšují.

Čí zájmy tedy měli experti společnosti EPIC Securities, a.s. na zřeteli při analýze hodnoty pražských akcií? Svého zaměstnavatele města nebo svého zaměstnavatele Vivendi? Jaké zájmy má na zřeteli Ing. Paroubek, který předsedá komisi pro naplňování Smlouvy o spolupráci při správě portfolia cenných papírů a o poskytování poradenských služeb souvisejících s cennými papíry, uzavřené se společností EPIC Securities, a.s.?

Jedním z největších poradenských „úspěchů“ skupiny EPIC Securities a.s. je rekonstrukce pražského Kongresového centra. Původní rozpočet na tento projekt město prozatím navýšilo o dalších tři sta milionů korun.

Veřejnou zakázku na rekonstrukci původně vyhrála francouzská firma Bouignes, která chtěla investovat 2,3 miliardy korun. Praha by nemusela nic platit ze svého. Nakonec na nátlak tehdejšího primátora Jana Koukala byl výsledek soutěže zrušen a magistrát zadal rekonstrukci čtyřem českým firmám. Jednou z nich byla i Motlíkova Subterra. Podklady pro ministerstvo financí, které podepisovalo garance na půjčky pro rekonstrukci, přitom připravoval EPIC Securieties, a.s. Předseda představenstva této společnosti Petr Táfl ještě v roce 2000 zpracoval finanční model, na jehož základě získalo Kongresové centrum od Živnobanky další půjčku ve výši 800 milionů korun. Také z těchto peněz se část Kongresového centra přestavěla na hotel, který dnes spravuje soukromá společnost Targa hotels podnikatele Ivana Chadimy. Smlouva je přitom pro Kongresové centrum mimořádně nevýhodná. KCP se v ní zavazuje platit firmě Targa tři procenta z tržeb za každý měsíc bez ohledu na to, zda centrum na provoz hotelu doplácí, či nikoliv. Dalších deset procent měsíčně dostává Targa z hrubého provozního zisku – tedy hospodářského výsledku, v němž nejsou započítány všechny náklady. Na obě složky své odměny má přitom Targa právo předtím, než centrum uhradí DPH a zákonné pojistné, a také před ostatními dodavateli. Provoz hotelu je přitom pro Kongresové centrum ztrátový. Finanční ztráty přesahují patnáct milionů.

Proč ale tehdejší poradce Kongresového centra, řízeného městem, společnost EPIC Securities, a.s., nevaroval před tak nevýhodnou smlouvou? Je to jednoduché. Členy představenstva společnosti Targa Hotels byli od června 1996 do června 2000 – Motlík a jeho kolega z firmy EPIC Luděk Černovický.

V době, kdy se uzavíraly smlouvy mezi Targou a Kongresovým centrem, působil dokonce Motlík jako jeden ze dvou jednatelů, kteří jako jediní měli právo podepisovat veškeré kontrakty.

Tvůrci permanentního hospodářského spiknutí proti Praze tak dosáhli dokonalosti. Poradce Prahy zavlekl hlavní město do vazalských a prodělečných smluv se společností, v níž byl sám finančně zaangažován. Ing. Paroubek je předsedou dozorčí rady Kongresového centra. Ing. Paroubek záměrně utajoval skutečnost, že ve statutárních orgánech Targy byl v době vzniku smluv Motlík.