Zdá se, že se blíží další zlomový bod nekončící politické kauzy První městské banky. Základní jmění PMB již nyní pokleslo pod hranici 500 milionů stanovenou ČNB na téměř 350 milionů. Do konce roku poklesne pod 200 milionů a s ním i kapitálová přiměřenost pod hranici, kdy ČNB chtě nechtě musí vyhlásit nucenou správu. Pokud se město, resp. koalice ODS a ČSSD, chce vyhnout nepříjemné ostudě, musí se připravit buď na další nepopulární navýšení základních jmění, nebo na jinou méně průhlednou formu finanční injekce zvanou „očištění od problémových úvěrů." Odkup portfolia v nominální hodnotě cca 1,9 miliardy za účetní hodnotu 700 milionů, jehož reálná hodnota sotva přesahuje 300 milionů, totiž ve své podstatě není ničím jiným než dotací PMB ve výši přes 400 milionů.
Málokdo již nyní zpochybňuje nutnost privatizace této banky, vážní zájemci se ale bohužel příliš nehrnou. Pokud projevují zájem, pak za předpokladu „očištění" a i pak chtějí banku odkoupit pouze za čisté účetní obchodní jmění, a to navíc s požadavkem uzavření dlouhodobé smlouvy s městem, kdy by město mimo jiné v bance muselo vést účty se zůstatkem v průměru minimálně 1,5 miliardy. Jsem přesvědčen, že racionální ekonomická kalkulace ukazuje, že  této variantě se již velmi dobře vyrovná řízená likvidace banky. Po převodu problémových úvěrů do speciální společnosti  stejně jako při prodeji banky, je potom likvidační hodnota banka rovna čistému obchodnímu jmění sníženému o náklady na likvidaci (část personálu a fixních aktiv lze použít pro založení „pražské inkasní"). Město však není nuceno uzavírat desetiletou smlouvu o dlouhodobé spolupráci s PMB. Je nepochybné, že při vypsání soutěže o správu městských účtů by se velké a zahraniční banky ve svých nabídkách jenom předháněly. Jedná se totiž o nemalý platební styk, značný objem depozit a o kontakty na mnoho dalších potencionálních klientů spojených s městem. Výsledné podmínky mohou ročně přinést kvantifikovatelné výhody oproti uvažuvané smlouvě s PMB v řádu desítek milionů, v horizontu deseti let v řádu stovek milionů. V případě prodeje banky se navíc město nezbavuje rizika plynoucího z dalšího podnikání banky, v případě neúspěchu a rozhodnutí k ústupu nového majitele, to bude zase město angažované v bance svými velkými depozity, které bude muset její problémy řešit a spolupracovat při hledání nového partnera.
Řízenou likvidaci banky proto považuji při dané úrovni nabídek potencionálních investorů za nejracionálnější ekonomické rozhodnutí pro hlavní město Prahu. Pouze výrazná finanční prémie nad čisté obchodní jmění při prodeji PMB převáží uvedené výhody řízené likvidace.
 

Jiří Witzany, 11.9.2000