Poroubkovy transakce se podobají skandálu v Londýně

Hlavní město Praha v době působení finančního náměstka Jiřího Paroubka uzavřelo celou řadu specifických finančních transakcí, tzv. úrokových a měnových swapů, s nominálními částkami v řádu miliard Kč. V těchto operacích jde o vzájemné platby různě definovaných úroků ze stanovené nominální částky po dobu až deseti nebo i více let. Nevyváženost těchto plateb v relaci k aktuálním tržním podmínkám může způsobit jedné nebo druhé straně značné ztráty. V případě hl. m. Prahy byly tyto transakce uzavírány v návaznosti na půjčky nebo emise obligací. Podle řady nezávislých ocenění (Delloitte, Facility, CEFM) však byly od samého počátku hluboce ztrátové a zbytečně nesly celou řadu až exoticky spekulativních prvků. Jiří Paroubek, za jehož působení byly operace na pražské radnici uzavírány, ve své argumentaci často využívá jejich komplikovanosti a nesrozumitelnosti k zamlžení závažnosti celého problému.

Riskantnost těchto operací ve spojení s veřejnou správou čtenáři možná objasní u nás ne příliš známý skandál z Velké Británie, ke kterému došlo na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Hammersmith, městská část Londýna, uzavřela v průběhu osmdesátých let dlouhou řadu derivativních obchodů, zejména těchto tzv. úrokových swapů. Ty, v nejjednodušším případě, spočívají, jak již bylo řečeno, v dohodě o pravidelné výměně tzv. fixní a plovoucí úrokové sazby z dohodnuté nominální částky. Některé z těchto operací byly odůvodněny jako „zajištění půjček“, jiné byly pouhou spekulací, jiné zase „zajištěním“ již uzavřených transakcí. Profesionalita na straně jedné a amatérismus na straně druhé bohužel umožňuje uzavírat tyto obchody za podmínek mimořádně výhodných pro tu stranu, která podstatě uzavíraných operací rozumí, a za podmínek ztrátových pro druhou stranu žijící ve větší či menší nevědomosti. Výsledkem tak byly ztráty v řádu stovek miliónů liber pro Hammersmith. Pozdější vyšetřování ukázalo na neinformovanost a nepochopení podstaty a rizikovosti těchto operací radou Hammersmithu, stejně jako na překračování pravomocí ze strany vedení radnice přijímající nekriticky a neodpovědně doporučení bankovních prodejců. Bylo také zřejmé, že taková situace poskytuje ideální prostor pro korupci veřejné správy. Tento případ inicioval dlouhé právní spory, které nakonec vedly k soudnímu rozhodnutí o neoprávněnosti britských municipalit spekulovat s prostředky daňových poplatníků a uzavírat derivativní transakce. Hammersmith totiž nebyl jediným městem (městskou částí), které uzavřelo podobné obchody. Rozhodnutí soudu vedlo ke zrušení stovek transakcí uzavřených desítkami dalších měst. Banky tak utrpěly ztráty, resp. musely se vzdát zisku dosahujícího až jedné miliardy liber. Celým případem se zabývaly nejen soudy všech instancí, ale i obě komory parlamentu. „Pražskou derivativní kauzu“ proto nelze bagatelizovat, jak by rád současný premiér Parobek.

Případ pražských swapových transakcí v mnohém opravdu připomíná více než deset let starý případ Hammersmithu. Swapy zde jsou uzavírány částečně jako zajištění dluhových operací. Zároveň nesou výrazné spekulativní prvky a jiné jsou zase uzavírány jako „zajištění“ již uzavřených transakcí. Pořizovací tržní hodnota inkriminovaných operací, podle nezávislého ocenění zadaného městem, představuje ztrátu více než 1,4 miliardy Kč pro město, tedy na druhé straně reálný zisk pro příslušné bankovní protistrany. Přitom elementárním požadavkem pro uzavírání swapových operací je to, že jejich tržní hodnota je na počátku rovna nule plus minus tržní odchylka přestavující maximálně desetiny procenta z nominální hodnoty. V případě těchto transakcí by tedy pořizovací náklady uzavíraných operací měly být v řádu maximálně desítek miliónů Kč. S jistotou je proto možné říct, že již při uzavření těchto transakcí za netržních podmínek byla městu způsobena finanční škoda přesahující 1,3 miliardy Kč. Další kapitolou jsou spekulativní prvky těchto transakcí, které vystavují město dalším zbytečným budoucím rizikům. Jiří Paroubek poněkud alibisticky ve své obhajobě opakovaně tvrdí, že tyto operace byly projednávány orgány města, jako člen Zastupitelstva a Finančního výboru hl.m.Prahy od roku 1998 však musím připomenout, že ani jeden z těchto orgánů nebyl v detailu o těchto operacích informován, Jiří Paroubek dokonce odmítal opakovaně informace o těchto obchodech členům zastupitelstva poskytnout pod zástěrkou odkazu na obchodní tajemství. Náměstek Paroubek byl o ztrátovosti těchto operací delší dobu informován. Je otázka, proč se potom sám neobrátil na Komisi pro cenné papíry, která může pomoci hájit zájmy hl.m.Prahy. Nejde snad o zájem na ututlání celého případu a nepojmenování závažného pochybení?

Uvedeným popisem podobnost pražských derivativních patálií s Londýnem bohužel končí. V Londýně byla nakonec jasně pojmenována odpovědnost politiků a úředníků, kteří nakonec nesli patřičné následky. Soudy rozhodly ve prospěch municipalit a ušetřily tak daňovým poplatníkům stovky miliónů liber zbytečných výdajů. V případě našeho domácího politického Kocourkova jako obvykle nikdo odpovědnost nenese a politik, který vše zastřešoval, je povýšen nejprve na ministra ve vládě Stanislava Grosse a posléze na premiéra České republiky.

Jiří Witzany, Člen Finančního výboru ZHMP