Potřebuje ČR liberální stranu?

Unie svobody se rozhodla pro vstup do Evropské liberální, demokratické a reformní strany, zároveň svou kandidátku sestavenou s dalšími malými stranami pojmenovala Unie liberálních demokratů. Jde o pouhou formalitu nebo tento krok značí něco víc? Jsem přesvědčen, že tímto rozhodnutím US definitivně opouští étos a myšlenky s nimiž vznikla a kterými vzbudila mnohé naděje a očekávání.

Unie svobody vznikla v době marasmu druhé poloviny devadesátých let, kdy naše země mohla připomínat divoký východ, jeden tunelářský skandál stíhal druhý, jedna banka za druhou objevovala díry ve své bilanci a občan měl pocit, že poctivá práce a podnikání jsou snad jenom pro blázny a snílky. Boj proti hospodářské kriminalitě, budování právního státu, přesvědčení, že pravda, spravedlnost, morálka, svoboda a řád nejsou pouhými virtuálními pojmy a že bez nich nelze rozvíjet smysluplnou politiku ani budovat tržně ekonomický společenský řád, toto všechno chtěla na svém počátku Unie svobody být a tím také v první vlně získala mnoho členů a nadšených voličů. Myšlenková nedůslednost a neohrabanost zakladatelů strany však vedla k postupnému zapomínání velkých sloganů a k přesvědčování voličů, že totiž přeci „jsme jako oni, normální je lhát, krást atd.“ To vedlo k zoufalému hledání nějaké jednoduché ideologie, pod jejíž vlajkou by se dosud oficiálně liberálně-konzervativní Unie mohla profilovat. Výsledkem je podle všeho oficiální přihlášení se k „liberalismu“ bez přívlastků.

Jak dobře ví klasici liberalismu, už sám tento pojem představuje velké zmatení politických jazyků od klasického ekonomického liberalismu zdůrazňujícího nic než soukromé vlastnictví po levicový či kolektivistický liberalismus, který se snaží docílit, co nejvíce svobody pro co nejvíce občanů cestou zestátnění a socializace soukromého vlastnictví. Všechny tyto odrůdy liberalismu se však vyznačují hodnotovým relativismem a snahou o rozrušení společenského řádu a autorit všude tam, kde by snad na nějakých hodnotách mohly stát. Právě to je ale to poslední, co naše společnost s polorozpadlým hodnotovým systémem, nedostatečným právním řádem a s oslabenými institucemi nyní potřebuje. Unie svobody se s velkým vytrubováním vydává přesně opačným směrem, než kterým do politického prostoru vešla. Není proto pochyb o tom, že svým posledním krokem ztratí řadu zakládajících členů a dosud věrných voličů.

Po rozpadu 4koalice a odklonu ODA i Unie svobody od původního liberálně-konzervativního programu se tak navíc definitivně vyprazdňuje rozsáhlý politický prostor pro moderní, konzervativní a proevropskou stranu, která svou důslednou a konzistentní politikou dokáže tyto pojmy přesvědčivě naplnit.

Jiří Witzany, člen ZHMP za ED

28.3.2004