Vážené dámy, vážení pánové, vážení delegáti,

dovolte mi poněkud abstraktní a teoretický příspěvek, který však má, podle mého názoru, relativně velmi praktické důsledky. Je Unie svobody stranou liberální nebo konzervativní, je Čtyřkoalice opravdu nesourodým účelovým politickým uskupením, jak občas slyšíme? Důvod, proč kladu první otázku souvisí nejen z otázkou druhou, s naším opakováním tázáním se po vlastní identitě, ale také s tím, že uplynuly již tři roky od přijetí našeho politického programu, tak zvané „Brány do 3.tisíciletí - Svoboda a řád," a je čas provést jisté bilancování. Tehdy jsem spolu s jinými kritizoval na RS způsob přijetí tohoto dokumentu bez jakékoliv širší a hlubší diskuse, dnes si uvědomuji, že tehdy to asi jinak nešlo a jsem rád, že tento politický program máme. Přes jistou diskusi nebyl přepracován, nikdo nepřišel s jinou variantou a stal se tak nakonec jistou konstantou formálně definujícím politickou stranu, naším politickým programem, jakýmsi výrazem obecné filozofie a dlouhodobých cílů, které sledujeme. Charakter politické strany samozřejmě není dán pouze jejím psaným programem, ale zejména lidmi, členskou základnou a těmi, kteří zastávají volené, stranické nebo veřejné funkce. Strana se navenek profiluje konkrétními postoji k tématům, které politický život přináší, a samozřejmě iniciativami, se kterými sama přichází.
 Vraťme se však k otázce, zda US je stranou liberální nebo konzervativní, někdy slyšíme slova, že Unie svobody je dokonce stranou ultraliberální. Je politickým cílem US osvobodit člověka od veškerých etických norem a hodnot? Je Unie svobody liberální v tomto slova smyslu? Přesný opak je pravdou, pokud se podíváme na náš politický program a na všechny další základní dokumenty jako např. populární „Pojďte to dělat s námi," nebo na volební hesla jako „Normální je nelhat" atd.  Unie svobody hodlá prosazovat pevný a jasný řád, ekonomiku zakotvenou v tomto řádu pravidel a etiky s odkazem na osvědčené konzervativní zásady, ba dokonce na evropskou křesťanskou tradici. Zároveň klademe důraz na svobodu člověka, jeho iniciativu a důstojnost, máme nedůvěru ke zbytečně rozsáhlým funkcím státu, jsme proti každému zbytečnému přerozdělování a nadměrně štědrému sociálnímu systému, ačkoliv sdílíme elementární princip solidarity. Unie svobody je tedy stranou liberálně-konzervativní, s tím, že psaný program klade značný důraz na slovo konzervativní. Nejsme rozhodně stranou levicově ani mravně liberální.
 V čem se tak liší politická filozofie Unie svobody od politické filozofie KDU, což je zřejmě důvod občasných tvrzení o politické nesourodosti Čtyřkoalice? Podívejme se na politický program KDU „Křesťanskodemokratická politika pro 21. století," ačkoliv zcela jistě existuje mnoho lidovců, kteří nejednají zcela v duchu tohoto dokumentu, podobně jako možná existuje řada unionistů, kteří se stoprocentně neztotožňují s naším politickým programem.Tento program podobně jako náš klade důraz na etický hodnotový systém, který má být základem prosazovaného společenského řádu. Na rozdíl od našeho programu explicitněji vymezuje člověka jako bytost stvořenou a ohraničenou, jež je součástí světového řádu, jako bytost jedinečnou a nezaměnitelnou schopnou volby mezi dobrem a zlem, jež je základem svobody, přičemž hranice této svobody nejsou neomezené, ale tvoří přirozený řád. Tento program se explicitněji odkazuje na hodnotový systém euroatlantické křesťanské civilizace. Na ose konzervativní - mravně liberální tedy stojíme na stejné straně, byť ne na totožném místě. To prakticky ukazuje na příklad otázka registrovaného partnerství homosexuálů, která se nyní opět vrací do parlamentu. Řada unionistických poslanců bude zřejmě hlasovat jinak než poslanci KDU. Uvědomme si však, že rodina je i podle našeho programu základním kamenem evropské civilizace a zanášení prvků rodinného práva do právní úpravy vztahu homosexuálů tuto instituci ještě více oslabuje. Nechme však tento problém stranou, snad se vhodné řešení najde.
V oblasti ekonomické se v programu KDU hovoří o v EU osvědčeném systému sociálně tržního hospodářství, coby optimálního propojení dvou složek ekonomiky volného trhu a sociálně odpovědného řádu. Touto sousloví je ve místních pravicových kruzích možná poněkud podezřelé a jeho kompatibilita s naším programem je možná nejdiskutabilnější, nicméně je třeba si uvědomit, že mírně liberálnějším politologickým ekvivalentem tohoto sousloví je tzv. demokratický kapitalismus, který v podstatě prosazuje US, tedy kapitalismus pro nějž svobodný trh není absolutní modlou, kapitalismus,  který uznává nutnost existenci institucionálních základů tržní ekonomiky, demokratické kontroly nad tímto trhem (např. při regulace monopolů, kapitálového trhu, ochraně svobodné soutěže atd.), který uznává, že člověk jako pracovní síla nepatří do stejné kategorie jako např. máslo nebo televize, které lze případně nechat zkazit nebo vyhodit.
 Závěrem a po důkladném prostudování obou programů  lze tedy říct, že formálně zachycené ideové základy našich stran jsou si bližší, než se možná na první pohled zdá. Stojíme na stejné straně obou uvedených politických os. V politologických příručkách se totiž lze dočíst, že liberální konzervativismus, nebo také liberalismus řádu, ordoliberalismus je jakousi liberálnější a sekulárnější variantou křesťanské demokracie. Je proto pouze na nás, zda budeme usilovně hledat, co nás rozděluje, zda se necháme rozdělit přízemním politikařením na jedné nebo druhé straně a ztratíme tak šanci, která se před námi reálně otevírá, totiž převzít odpovědnost za vládu v této zemi a posunout ji tím směrem, kterým ukazuje naše „Brána do 3.tisíciletí."