V souvislosti s diskusí o odměňování politiků v orgánech městských akciových
společností je třeba se zamyslet nad celým systémem řízení těchto společností.
Totiž nad tím, jak a zda vůbec je uplatňován veřejný zájem, jak jsou komunikovány
záměry města k jeho zástupcům v těchto společnostech, jak je monitorována
činnost těchto zástupců a jaké kontrolní mechanismy jsou nastaveny v těchto
společnostech, aby byly řízeny opravdu efektivně ve prospěch občanů města.
Mezi tyto akciové společnosti patří např. Pražská energetika,
Pražská plynárenská, Pražská teplárenská, Pražské služby, Pražská vodohospodářská
společnost, Pražské vodovody a kanalizace, Pragonet, První městská banka,
Pražský veletržní areál (PVA), Trade Center Praha, Kongresové centrum Praha
a v neposlední řadě Dopravní podnik. Zástupci Prahy dále sedí v orgánech
neziskových společností jako např. Praha - Evropské město kultury r.2000,
Okresní všeobecná zdravotní pojišťovna, správní rada Karlovy univerzity
a ČVUT atd. Vesměs jde o společnosti klíčové pro život města, přes které
celkově protéká ročně řádově tolik kolik činí městský rozpočet a které
spravují větší majetek, než jaký vlastní přímo hlavní město Praha.
Zástupci města uplatňují svůj vliv v těchto společnostech v první
řadě na valných hromadách. Zde jsou uskutečňována zásadní rozhodnutí jako
je schvalování stanov, roční uzávěrky a jmenování členů dozorčích rad a
představenstev. Proto je zcela absurdní, pokud Rada navrhuje (poslední
ZHMP), aby město zastupovala na valných hromadách strategických společností,
kde město drží nadpoloviční podíl jako jsou např. energetické holdingy,
soukromá společnost nevalné pověsti EPIC. Zde je zcela na místě, aby město
zastupovali volení političtí reprezentanti. Zástupci na valných hromadách
nejsou placeni z prostředků akciové společnosti, možná právě proto o tuto
aktivitu nemají radní velký zájem. Zastupování soukromou správcovskou firmou
má jistou logiku pouze u společností v nichž má město zanedbatelný podíl
jako je např. Česká spořitelna, kde se spíše jedná o akciový balík k prodeji.
Dále zástupci města mohou vykonávat svůj vliv v dozorčích radách
a v představenstvech. Činnost v těchto orgánech je zpravidla honorovaná,
v představenstvu podstatně výše, někdy extrémně, zpravidla v závislosti
na hospodářských výsledcích společnosti. Zde je třeba si uvědomit, že představenstvo
(§192 obch.zák.) zajišťuje obchodní vedení včetně řádného vedení účetnictví
společnosti, zatímco dozorčí rada dohlíží na výkon působnosti představenstva
a uskutečňování podnikatelské činnosti společnosti (§197 obch.zák.) Jestliže
politici, zpravidla koaliční, tedy obsadí místa jak v dozorčí radě, tak
v představenstvu, potom dochází k výraznému omezení kontrolního mechanismu
v rozdělení pravomocí mezi představenstvem a dozorčí radou. Tedy v rozdělení
odpovědnosti za každodenní obchodního vedení společnosti od funkce kontrolní
a odpovědnosti za strategické usměrňování společnosti. Politici vládnoucí
koalice přeci nebudou hlasitě poukazovat na neschopnost či defraudace svých
vlastních stranických kolegů, navíc často lze postupovat systémem já na
bráchu, brácha na mě, protože politici, kteří sedí v dozorčí radě jednoho
podniku, často sedí v představenstvu podniku jiného. Jenom s velmi malou
pravděpodobností lze navíc mezi volenými politiky najít osoby skutečně
připravené efektivně vést daný podnik a tedy skutečně naplňovat odpovědnost
člena představenstva. Tento nezdravý stav, totiž politické obsazení dozorčí
rady i představenstva, však panuje ve všech uvedených akciových společnostech
s vyjímkou Pražské energetiky, Pražské plynárenské a První městské banky.
Dalším systémovým problémem je odměňování, které je zejména u představenstva
často přirozeně vázáno na hospodářský výsledek podniku. Výsledek městských
společností však do značné míry závisí na zakázkách nebo dokonce dotacích
města. Tito politici jsou tedy nakonec výrazně finančně motivováni, aby
hájili finanční zájmy společnosti na úkor města.
Tento stav tedy vyžaduje zásadní a systémovou změnou. Nezdá se
rozumné přijmout zásadu, že politici nesmí sedět ani v dozorčích radách,
ani v představenstvech Jakým způsobem by potom byla zprostředkována vůle
města, veřejný zájem? Pouhá účast politiků na výročních valných hromadách
není zřejmě dostatečná. Podle mého názoru je obsazování volenými politiky
ale přijatelné pouze u dozorčích rad s tím, že odměna za práci v těchto
radách nesmí záviset na ziskovosti společnosti. Může být stanovena v přiměřené
výši pro neuvolněné členy zastupitelstva, v menší výši pro uvolněné. Tento
systém odměňování musí být zcela veřejný a průhledný. Ne všichni členové
dozorčí rady musejí být volení politici, jejich významné zastoupení je
zde však podle mého názoru žádoucí. Představenstva ale musí být obsazována
pouze profesionálními a kvalitními manažery, kteří společnosti skutečně
na plný úvazek řídí, ne volenými politiky. Zároveň je třeba změnit stanovy
městem kontrolovaných společností podle tzv. německého modelu, kdy představenstvo
je jmenováno a odvoláváno dozorčí radou. Dozorčí rada si tak může vyhradit
schvalování strategických rozhodnutí, rozpočtu atd., její postavení je
potom velmi silné. Jenom tak dojde k zavedení efektivnějších kontrolních
mechanismů v městem kontrolovaných společnostech a zároveň k zajištění
přiměřeného vlivu města na řízení těchto společností. Rada a zastupitelstvo
si navíc musí vyhradit pravidelné projednávání strategických dokumentů
a zpráv o činnosti zástupců města v dozorčích radách těchto společností.
Není možné, aby se zastupitelstvo něco málo dozvědělo o činnosti těchto
organizací pouze při projednávání rozpočtu nebo při návrhu na další dotaci.
Navržená změna je změnou revoluční, kterou lze těžko prosadit
v dnešním zastupitelstvu, ze kterého více než polovina sedí v dobře placených
představenstvech a dozorčích radách městských akciovek. Věřím ale, že by
měla být v programu Unie svobody, který budeme mít možnost zrealizovat
po příštích volbách.
Jiří Witzany, 10.3.2001