V souvislosti s investičními plány hlavního města Prahy zejména v oblasti dopravy a bytové výstavby, které město není schopno pokrýt ze svého bežného rozpočtu, stále více vystupuje do popředí otázka, jaká je únosná mez zadluženosti, kterou si město může nyní i výhledově dovolit. Pro současnou radní koalici ODS a ČSSD je nepochybně lákavé vypůjčit si maximum možných finančních prostředků, aby se potom mohla pochlubit vybudovanými dopravními systémy, obecními byty, novou infrastrukturou a podobně. Problémy se splácením a praktickou nemožnost čerpat další úvěry na další investiční akce potom však bude muset řešit příští politická reprezentace města, která, jak jsem přesvědčen, vzejde z dnešní opozice. Nerespektování jakýchkoliv mezí zadluženosti města navíc vede k velmi slabé finanční disciplíně a ke zcela nedostatečnému tlaku při hledání rezerv v efektivitě využívání dostupných finančních zdrojů a majetku.

Dnešní dluh hlavního města Prahy sestává z emise obligací ve výši 200 milionů EUR, tedy 7,2 miliardy Kč v současném kurzu, splatné jednorázově v roce 2009, ze syndikovaného úvěru ING Barrings ve výši 105 milionů USD, který by měl být konvertován do Kč ve výši 3,8 miliardy Kč se splatností v roce 2010. V současnosti ještě nebyl čerpán již schválený úvěr od EIB na výstavbu metra se splatností v roce 2015 ve výši 150 milionů EUR, tedy cca 5,4 miliardy Kč, jehož jistina bude splácena až v letech 2006-2015. Tyto úvěry v celkové výši 16,4 miliardy Kč bezprostředně zatěžují rozpočet města dluhovou službou, resp. plně budou zatěžovat po proinvestování všech prostředků z 2.emise a z úvěru od EIB. Do konzolidované zadluženosti dále patří již schválený úvěr města na vodohospodářské stavby ve výši cca 1,8 miliardy Kč, úvěry městských částí ve výši cca 101 milionů Kč a úvěr KCP ve výši 3,8 mld Kč. Tyto dluhy nezatěžují rozpočet vlastního hodpodaření HMP (bez městských částí) dluhovou službou. Závazek jejich splácení však v budoucnu může zatížit městský rozpočet, například v případě ekonomických potíží KCP. Dalším potencionálním závazkem pro město je např. První městská banka. Vzhledem k tomu, že město nechce připustit její likvidaci, bude se muset případně podílet i na jejím ozdravení. Tento náklad může v nejhorším případě dosáhnout až 500 milionů Kč. Celkem je tedy do konzolidované zadluženosti nutno připočíst nejméně dalších 6,2 miliardy Kč bezprostředně nezatěžujících rozpočet vlastního hospodaření města Prahy dluhovou službou.

Potřeba dalších finančních prostředků města je prakticky neomezená. Plánované prostředky jenom na dobudování Metra trasy C, výměnu vozového parku Metra a na dobudování části městského okruhu napojení Strahovký tunel – Mrázovky se odhadují na dalších cca 22 mld Kč. Katalog investičních akcí města Prahy na léta 2000-2007 obsahuje vesměs potřebné investice zejména v oblasti dopravy ve výši přes 155 mld Kč, tedy asi 20 mld ročně. Z toho lze pokrýt v rámci běžného rozpočtu maximálně 5 miliard ročně. Praha se tak dostává do rozporu, který řeší téměř každá rodina nebo podnikatel, do rozporu mezi přáními a finančními možnostmi, který lze řešit např. získáváním cizích zdrojů.

Jaké jsou však rozumné meze pro další zadlužování města? Východiskem pro zodpovězení této otázky je stanovení rozumné meze dluhové služby a vymezení samotného pojmu dluhové služby. Dluhovou službu lze definovat jako roční výdaje města na úroky a postupné splácení jistiny přijatých úvěrů. Přitom je třeba podtrhnout postupné splácení jistiny vzhledem k tomu, že město musí, jako každý rozumný hospodář, při přijetí úvěru počítat i s jeho splacením v jistém rozumném časovém horizontu 10-15 let, aby i příští vedení města bylo schopno čerpat nové úvěry. Nelze akceptovat současnou tendenci nesplácení jistiny (úvěry s jednorázovou splatností), nebo dokonce redukci úrokových splátek na úkor budoucnosti (emise obligací pod nominální hodnotou – budoucí jednorázová splátka jistiny je vyšší než výnos z emise; úvěry v cizí měně, které sice nyní zatěžují rozpočet nižšími úroky, v budoucnu je však třeba počítat se splácením vyšší jistiny v korunovém ekvivalentu vzhledem k postupnému dlouhodobému oslabování domácí měny). Standardním propočtem tak získáme odhad dluhové služby ve výši 12-15% z celkového dluhu podle toho, zda uvažujeme splácení v horizontu 10 let nebo 15 let. Příjmy města se v současnosti pohybují okoli 21 miliard Kč (rozpočet pro rok 2000), všeobecně akceptovaný a Ministerstvem financí doporučovaný maximální podíl dluhové služby na příjmech města je 15%. Jednoduchým výpočtem tedy získáme strop zadluženosti ve výši 26,25 miliardy Kč pro horizont splácení 15 let a konzervativnějších 21 miliard při splácení do 10 let. V prvém případě může město uvažovat o dalším zadlužení ve výši maximálně 10 miliard v druhém nejvýše 5 miliard. V každém případě je však k dalšímu zadlužování nutno přistupovat s vědomím, že tím bude na dlouhou dobu zaplněna veškerá dluhová kapacita města.

Prostor města pro další zadlužování v porovnání s investičními plány a potřebami města je velmi malý. Tato realita musí vést k maximální efektivitě při využívání dostupných finančních prostředků a majetku, který může být zdrojem nezanedbatelných příjmů. Dále je třeba pokračovat v tlaku města na získávání prostředků ze státního rozpočtu ke krytí investic, které svým významem přesahují rámec města. Značným rizikem ale i šancí ke zvýšení rozpočtových příjmů je novelizaci rozpočtových pravidel určujících podíly na daních, které připadají městu. Zbývající omezenou dluhovou kapacitu města je možné využít až po vyčerpání všech uvedených možností a pro akce jednoznačně prioritního významu.