Zdravotnictví – trh nebo přídělový systém?
Lze přirovnat zdravotní služby ke službám
automechaniků?
České zdravotnictví se
bezesporu ocitá na křižovatce. Schématicky řečeno, jedna cesta vede ke vpuštění
více tržních mechanismů do současného systému, druhá k zavedení tuhého
přídělového systému. Narůstající deficit i nespokojenost na straně lékařů,
nemocnic, lékárníků i pacientů, to vše vede k nutnosti přijmout určité
rozhodnutí. Jako nikde na světě, neexistuje však jednoduché řešení.
Zdravotní služby zřejmě nelze
zcela ponechat neviditelné ruce trhu jako služby automechaniků, podobně jako
léčiva a zdravotnický materiál nejsou stejným tržním artiklem jako náhradní
autodíly. Přesto je možná poučné porovnat trh „zdravotnických“ služeb pro
automobily, které lze do jisté míry vnímat jako naše tělesné extenze,
s tržními mechanismy zdravotních služeb pro lidi.
Je-li potřeba vyměnit spojku,
obvoláme či navštívíme několik seriózních servisů, získáme nabídkové ceny a
vybereme nejnižší. Trh ve většině případů přijatelně funguje. Potřebujeme-li
však vyměnit ledviny, budeme opravdu obvolávat nemocnice, abychom zjistili, kde
příslušný úkon provedou nejlevněji? Možná by nám nic jiného nezbylo, kdybychom
tuto službu hradili přímo, z vlastní kapsy, a v ní navíc měli málo peněz.
Pokud bychom však měli dostatek prostředků k dispozici, volili bychom
opravdu tu nejnižší cenu za novou ledvinu? Možná spíše naopak, ve víře, že čím
vyšší je cena, tím vyšší bude kvalita. Vždyť zdraví je přeci
k nezaplacení! Za normální situace navíc výměnu ledvin hradí pojišťovna.
Naším logickým zájmem potom není minimalizace ceny, ale maximalizace kvality a
rozsahu potřebné zdravotní služby. Nakonec podobně postupujeme v případě,
kdy opravu automobilu hradí naše pojištění. Jakým způsobem je v případě
komplexního autopojištění (kryjícího i mechanické poruchy) nahrazen standardní
vztah nabídky a poptávky? Standardní odpovědí je spoluúčast zákazníka, systém
smluv pojišťoven s ověřenými a důvěryhodnými automechaniky a samozřejmě
následná kontrola ohledně oprávněnosti a přiměřenosti jimi účtovaných cen.
Pochopitelně i v případě
oprav automobilů najdeme řadu tržních neefektivit, zejména v případě, kdy
si nejsme jisti tím, co automobil vlastně potřebuje, vyměnit olej nebo hned
celý motor? Bohužel se najdou, přehnaně řečeno, i případy, kdy automechanik
přesvědčí zákazníka k výměně motoru, namísto výměny oleje, svíček, nebo
jiné banality. A právě zde může sehrát svou roli odborná pomoc pojišťoven,
které by měly odfiltrovat případy a automechaniky proslulé tímto typem
neetického chování.
Zní to trochu zjednodušeně,
pro někoho možná skandálně, ale proč se vlastně zdravotní systém neřídí
zkušenostmi z automobilového „zdravotnictví“? Jistěže hodnota lidského
zdraví je nesrovnatelně vyšší než hodnota „zdraví“ našich automobilů, která je
omezená jejich pořizovací cenou. Byla by však péče o ně lepší, pokud by
osvědčené tržní mechanismy byly zcela nahrazeny přídělovým systémem, systémem
limitů na jejich opravy a vydané součástky, omezením volby zákazníků, pořadníky
a tuhou centrální kontrolou všech pojišťoven a autoopraven? Je jisté, že takové
změny by vedly ke zhoršení kvality péče o naše miláčky na čtyřech kolech.
Jestliže si více vážíme lidského zdraví, neměli bychom tím spíš připustit změny
prosazované ministrem Rathem a současnou socialistickou vládou!
Jiří Witzany, ED